Scientific Approach

Bedna 2008

2008-05-23T10:52:00.000-07:00

Na Bednu se těšíme každý rok a ani letos tomu nebylo jinak. Letošní složení týmu bylo: Laďa, Helča, Standa, Franta a Tibor.

0) Živá slova (15:30)

Na úvod hry jsme se sjížděli ze všech koutů Prahy, po rozstříhání a nalepení opravných stran na Oktilky a připravení si písmenek na tělo jsme s napětím očekávali, co přijde. Po chvíli se zjevil na schodech jeden z organizátorů s megafonem v ruce a snažil se obecenstvu sdělit, jak bude start probíhat. Přiznávám se, že nápad dělat živá slova je celkem fajn, ale protlačit se skrze zmatený dav byl fakt nadlidský úkol. Nakonec se to všem členům našeho týmu v celkem krátkém čase povedlo a jako jedni z prvních dostáváme zadaní další šifry…

1) Erby (15:47)

Usedáme nedaleko na lavičku a začínáme luštit. Po chvilce nás trkne myšlenka a označujeme, jaké písmenko daný obrázek znamená. Následuje krátký přesun směr Kampa…

2) Bednářský ciferník (16:11)

Dostáváme zadání druhé šifry, studujeme zadání, rozebíráme si „podšifry“. Na tomto místě jsme se zdrželi zbytečně dlouho. Obíhali jsme co nejvíc míst s dílčíma šiframa a nezbyl nikdo na koordinaci celého týmu. Až když jsme zjistili, že některé šifry jsme vyluštili zbytečně, tak dáváme vše dohromady a jdeme si pro další zadání.

3#) Franta Vomáčka (18:16)

Do ruky se nám dostává devítice obrázků. Zprvu hledáme předměty, které se vyskytují vícekrát, později objevujeme ukrytá písmenka, která ale dohromady nic netvoří. Mrkáme do BL, tam Standu zaujme sudoku. Franta vysloví myšlenku, která se ukáže jako správná, směle pokračujeme ke kašně… Tibor pěškobusem, zbytek týmu si veze zadek v tramvaji. Jako vždy, Tibor byl zase rychlejší.

3$) Mánesův pomník (19:18)

Po příjezdu se začínáme pomalu usazovat k luštění, Franta však opět bravurně objevuje jak na to, takže rozbalenou karimatku okamžitě balíme a jde se dál…

3*) Geometrie (19:41)

Toto byla šifra pro jednoho. Franta kreslí trojúhelníky, zbytek týmu dává dohromady část zadání 4. šifry. Pokračujeme v nasazeném tempu dále.

4) Tetris (20:13)

Po zacyklení máme zadání 4ky kompletní. Opravujeme zadání dle požadavků organizátorů. Chvilku házíme nápady, co v textu platí, čteme pár slov, ale nikam to nevede. Nakonec přichází myšlenka o padání slov zhora dolů, fofrem získáváme text a jdeme si pro CD.

5) Slepec na CD (20:55)

Slepec na CD se nám stal problémem. Bloudíme po Václaváku, tipujeme, kam máme směřovat. Vše vyvrcholí v to, že naše cesta končí u knihovny pro slepce… Jakápak náhoda, že? Bohužel všude zavřeno, špatné řešení. Vracíme se kousek zpět a vydáváme se na další cestu, která vede kolem sochy krávy až k mateřské školce… Nevíme jak dál, proto se vracíme zpět na začátek, přichází nápověda, díky které se konečně vydáváme správným směrem. Konec cesty už běžíme rovnou k cíli za Tiborem, který znal Salsa klub u Kotvy. Mělo to být jediné místo, kde jsou i v noci snadno dostupné několikapatrové schody.

6) Mřížka (22:56)

Do ruky se nám dostává 6ka – šifrovací mřížka. Při řešení jsme nijak nezaváhali a po vyluštění jedeme metrem, tramvaji a poslední kousek běžíme za Tiborem, který to tu dobře zná, až k železničnímu mostu.

7) Diagonální morseovka (00:00)

Tady na nás čeká podivná morseovka… Nejdřív to zkoušíme podle ptáků v BL, ale kvůli častým nekonzistencím při čtení po řádcích se snažíme přeuspořádat znaky v tabulce. Sedíme všichni kolem dokola jednoho zadání, až Helča ze svého ideálního úhlu vychrlí řešení morseovky čtené po diagonálách. Za podivných zvířecích zvuků pokračujeme dále, plni očekávání na co ještě narazíme.

8) Kostky (1:06)

Skládáme kostky, pokládáme prázdnou stěnou na zem, poskládáme slovo „DOKOLA“, ale dál nevíme. „Co takhle to přiložit na nerozstříhaný papír?“, ozve se. No jasně! Čteme text ze všech stran, vyrážíme dál. Ještě že jsme rozstříhali jen jeden kus zadání.

9) Mapa u rybníka (2:09)

Přicházíme na hráz rybníka a bereme mapu. No, a co teď? Na zadní straně mapy najdeme nápis: „následující stanoviště“ a dva zajímavé obrázky. Bereme do ruky kružítko a propícháváme mapu. Není divné, že je další stanoviště nějak daleko? Nabvíc k němu nevede žádná cesta. No, radši než tam zajdeme, pojďme na to ještě mrknout… Tato volba se ukázala jako HODNĚ rozumná. Po odhalení lanovky, přívozu uprostřed pole a dalších divných věcí v mapě jsme usoudili, že něco není v pořádku ;-). Náhodou jsme měli s sebou tu samou mapu v originále. Pak už to šlo rychle. Směle tedy na desítku, kde nás čekají linky.

10) Hypertext (3:09)

Objevujeme páry slov, které si zvýrazňujeme a uplatňujeme na ně význam odkazu. Získáváme popis umístění dalšího stanoviště.

11) Kuku, kuku, ... (5:16)

Po příchodu na stanoviště jsme netušili, co vyvedeme. Poslouchání ptáku se nám moc nelíbilo, i když k tomu nabádaly BL. Ráno jich bylo slyšet docela dost a řvali jeden přes druhého. Po chvíli přichází jeden tým za druhým a vtom si všímáme, že ptáci postupně utichají - no jo, někdo vyrušil lesní zvěř. Akorát ta kukačka tam zůstala a toho jsme si už všimli. Navíc vidíme Pralinky, jak rozebírají budku na stromě. Celou dobu jsme seděli na lavičce u rozcestí, takže v tichosti a nenápadně dekódujeme kukání a hurá ke škole.

12) Morseovka v šumu (6:51)

Tady zabíráme hodně lukrativní místo v přístřešku u vchodu do školy. Tato šifra byla opravdu nechutná. Cituji ze stránek Bedny: „Tato šifra obsahuje neskutečné množství šumu. Víceméně s ní šlo dělat cokoliv.“ No pak se nemůžeme divit, že nás tato šifra zdrží, když to byl záměr organizátorů. V šifře jsme toho objevili opravdu hodně, morseovku až po hodině a půl, kterou jsme přečetli až na druhý pokus. Zhrzeni touto šifrou se vydáváme dál, na 13ku.

13) Segmenty (9:12)

Tato šifra se pro nás stala poslední. Sice jsme v šifře objevili všechny „segmenty“, také jsme je uměli jednoznačně rozlišit pomocí písmen, co v nich byly navíc, ale konečný nápad s rozsvěcováním už nepřišel. Byli jsme blízko, ale dlouho jsme se zabývali tím, proč má každý segment dvě písmena. Vzhledem k tomu, že segmenty byly orientované, tak jsme z uspořádaných dvojic písmen zkoušeli substituci na mnoho způsopů, ale nic z toho. Ani počasí nám nepřálo. mohli jsme si ještě vzít záchranu a dostat se na další šifru, ale už jsme to vzdali. Zavzpomínali jsme na jeden z ročníků OSUDU, kdy pršelo celou hru a odebrali se na vlak do Prahy.

Závěr

Co říci závěrem? Šifry byly bez pochyby super, věřím, že kdyby vyšlo o trochu lépe počasí, pak bychom v závěru hry věnovali více úsilí do luštění a možná tu pitomou 13ku rozlouskli. Ono, když vám hluboko v lese prší za krk a všechno okolo je mokré a blátivé, tak chuť luštit je pryč…
Díky tedy organizátorům za perfektně připravenou hru, my jsme si ji užili parádně!

Sepsali Laďa a Standa

Tmou 2007

2007-11-09T02:22:00.001-08:00

Letošní Tmou jsme vyrazili ve složení: Standa, Helča, Franta, Tibor a já. Do Brna jsme se postupně sjížděli z celé republiky. Protože se Franta objevil v Brně jako první, dostal za úkol zaregistrovat tým. Když dorazil zbytek, panovala mezi členy týmu dobrá nálada a to značilo, že si hru určitě užijeme.

1) Náměstí Svobody (17:00 - 18:05)

Zprvu jsme netušili co dřív, ale během krátké chvilky jsme se rozdělili a každý sbíral cenné informace, zatímco Helenka na lavičce sbírala data a snažila se z nich něco vymyslet. Po chvilce poletování po náměstí jsme první šifru zdárně rozlouskli a mohli vyslat běžce pro zadání obou částí šifry druhé.

2) Cardanova mřížka (18:15 - 18:45)

Nápad padl celkem okamžitě, chvilku trvalo, než jsme slova poskládali tak jak mají být. Nalezené řešení nás nějak nepotěšilo, protože hledat šifru někde na kilometru podél řeky není zrovna fajn. Nakonec jsme ji ale zdárně objevili a mohli se pustit do luštění.

3) Plošný spoj (19:20 - 19:35)

Když jsme dostali do ruky zadání, bylo nám prakticky hned jasné co s tím. Standa vytáhl dráty, Franta začal rozmontovávat čelovku. Postupovali jsme tak, abychom si ušetřili čas, čili nejvíce frekventovaná písmena jsme zkoušeli jako první. Když se tam začalo něco rýsovat, Tibor okamžitě začal mrkat do mapy, co by se z toho dalo poskládat. Když vyřkl "Karáskovo náměstí", stačilo jenom ověřit pár písmenek na konci pro přesné určení místa a mohlo se vyrazit dál.

4) Topologická mapa (19:50 - 20:05)

Ze začátku jsme do zadání čučeli bez nápadu, po otevření mapy se však situace změnila. Objevili jsme zřejmé podobnosti a nápadnosti. Za chvíli do sebe vše zapadlo a hurá dál na 5ku.

5) Podivné pexeso (20:30 - 20:45)

Jasné zadání, jasné řešení. Na tuto šifru jsme použili tzv. pásovou výrobu. Tím, že jsme si rozdělili role, se luštění neskutečně zrychlilo. Standa s Helčou hledali členy do trojice, já jsem vše sepisoval a Franta výsledek třídil. No a hurá na kostku...

6) Optická krychle (21:15 - 23:55)

No a přišel náš první a bohužel ne poslední zásekový bod. Krychli Franta a Tibor stavili nezávisle na sobě. I když se snažili o maximální přesnost, bylo těžké jí dosáhnout, protože byl vlhký vzduch a s papírem se pracovalo špatně. Po postavení krychle jsme začali chrlit nápady jak na to. Mezi prvními padl nápad dívat se na otvory tak, aby daly pravidelné obrazce. Pak přečíst písmenko... To nám vydrželo asi hodinu :-). Pak se objevil tým "Opravte to", který se ale po čase přesunul do nedaleké hospody. Když z ní po pár minutách odcházeli vysmátí, doporučili i nám, abychom využili příležitosti, šli se ohřát a najíst. V hospodě se prý kostka dělá mnohem lépe.
Tibor se Standou šli hospodu omrknout, zda je tam místo a klid na luštění. Nakonec jsme se do hospody nahrnuli a kostku rozlouskli. Ale čas, který jsme ztratili nám dost ubral na sebevědomí. Rychle vysíláme běžce Tibora k rybníku.

7) Hádanky (0:15 - 0:40)

Luštíme ještě v blízkosti hospody (už ne vevnitř, protože se pomalu zavírala). Po rozluštění pár hádanek nás napadá princip. Dalším ověřováním se potvrzuje myšlenka. Za chvilku vyrážíme do sadu v Podolí.

8) Fonty (2:10 - 2:20)

Chvilku na papír zíráme, co s tím. Rozlišujeme různé vlastnosti textu, začínáme číst úseky slov. Objevujeme hezkou vlastnost - každé písmenko svou orientací ukazuje na další. Vychází nám prapodivný tvar a máme hledat v konkávním rohu. Následuje rozbalení mapy a hledání podobného, nejlépe stejného tvaru. Musím říct, že jsme v mapě objevili několik podobných tvarů, ale žádný nebyl na chlup stejný jako tvar, kter nám vyšel. Nakonec jsme jej ale našli a mohli se vydat dál.

9) Maštěné ředkvičky (3:00 - 3:20)

Standa pro zadání vybíhá nahoru na kopec, zatímco zbytek týmu dává rychlé občerstvení. Po standově příchodu šifra neodolává dlouho. Skrytá čísla v textu objevujeme rychle. Po přečtení máme kótu kam jít.

10) Útes - rybičky (4:25 - 7:00)

A přichází druhý zásekový bod. Vysvětlujeme si to tím, že bylo mezi 5. a 7. hodinou ranní. V tento čas přichází i spánková krize. Ta se projevila na většině členech. Jak s rybičkama hýbat bylo dané nápovědou ze šify 2. Po aplikaci pravidel jsme zaparkovali všechny rybičky, ale nevěděli co dál. Tibor se vydal naslepo na SZ, k rybníku. Volá zpět, že tam další šifra je, ale chtějí vědět, co znaly slabé ryby přesně. Přesunujeme se tedy k Tiborovi a zkoušíme šifru dodělat. To se naštěstí podařilo. Dostáváme do ruky černo-bílou tabulku.

11) Čtverečky (7:00 - 7:10)

Všímám si pravidelného okraje, Franta přichází s nápadem, který vede k řešení.
Šifra padá rychle, jdeme dál, trošku zdecimováni dalším zásekem.

12) Bludiště (7:35 - 8:10)

Jako obvykle spočítáme vše co se dá. Vychází nám 26x50. To asi nebude jenom tak ;-) Po vepsání abecedy se dozvídáme co dál. Šifra to byla hezká, avšak podle mne hodně pracná :-(

13) Totální chaos (8:35 - 9:00)

Zprvu do papíru hledíme jako vyorané myši, pak Helča začíná tvary kompletovat. V naší spolupráci s mapou začínáme spatřovat, kam asi vyrazíme. Hurá tedy směr vysílač.

14) Slova (10:00 - 10:30)

Během přesunu potkáváme zhrzený tým Opravte to, který je zděšen tím, že je předbíháme. No co, oni nás předběhli na kostce, my je tady. Jak se říká: Oko za oko, zub za zub ;-) Zdravím Vladana! :-)
Zprvu si všímáme toho, že zadání je formulované jako věta (první písmeno velké a na konci tečka). Bereme to jako hint a zkoušíme slovní druhy, podměty, přísudky, ... Nic. Helce jde se Standou opodál, aby si provětrali hlavy. V tuto chvíli nám totiž bylo jasné, že pokud dáme tuto šifru, jdeme do finále. Po chvíli slyším zběsilý křik: "Jooooooooooooooooooooooooooo!!!" :-) Podívám se na Frantu a říkám: "No, asi to dali :-)"
Teď už nám jde jen o čas. Rozdělujeme se na 2 skupinky, kdy první do cíle běži...

15) Hmatová transpozice (11:10 - 11:30)

Chvilku trvá, než cílové stanoviště nalézáme. Po příchodu nás omračuje děsivá vlna smradu linoucí se z předsíně. Studujeme mapu a s velkým odhodláním jdeme na finální šifru. Bohužel se ukvapujeme a střílíme první výstřel špatně. Nepodléháme však panice a zkoušíme to znova. Napodruhé to vychází. Procházíme Tmou. A je to tady. Jsme na konci. Celkové pořadí - 15.

Co se nám líbilo:
+ start
+ hospoda, kde jsme vyřešili kostku
+ plošný spoj
+ trasa hry

Co se nám nelíbilo:
- hymna Tmou na začátku
- kostka

Sepsal Laďa

Svíčky 2007

2007-08-28T12:06:00.001-07:00

Na letošní Svíčky jsme se vydali jako dvoučlenný tým ve složení Helča a Angwin. Běžně chodíváme ve čtyřech až pěti, ale během prázdnin bývá těžší se sejít. Už dávno jsme si chtěli zkusit, jaké to je jít noční šifrovačku ve dvou, a nyní jsme měli tu příležitost. Na následujících řádcích bychom vám chtěli popsat naše zážitky a dojmy ze hry.

Na Svíčky jsme se vydali už podruhé. Minulý rok jsme sice skončili na předposlední šifře, ale letos jsme rozhodně nepočítali se zlepšením. Světová fáze Bezvíčku nám dokázala, že nejsme v nejlepší formě, tak jsme to brali jako takový víkendový výlet po okolí Jičína zpestřený lámáním si hlavy nad šiframi.

0. Jičínská fáze Bezvíčku

Vzhledem k tomu, že jsme ve světové fázi Bezvíčku získali pouze dva symbolické body, rozhodli jsme se vylepšit si stav bodů v Jičínské fázi. Bohužel, stalo se to, čeho jsme se obávali nejvíce. Šifry v Jičínské fázi byly ve stejném stylu jako ty ve světové fázi, takže za obětované dvě hodiny spánku jsme nezískali žádný bod navíc. Aspoň jsme se stihli naobědvat v nedaleké hospůdce.

1. Posloupnosti + text písničky (14:00 - 14:30)

Na záčátku hlavní hry se nám vedlo asi nejlépe. Všechny zadané posloupnosti čísel jsme odahalili bez problémů a po přečtení zprávy od orgů jsme vyrazili na další stanoviště jako první.

2. Výstava fotografií a obrazů (14:55 - 16:55)

Na této šifře jsme měli první zásek. Začali jsme správně - snažili jsme se pojmenovat obrázky v zadání, ale po pár minutách jsme usoudili, že tudy cesta nepovede, neboť některé věci nešlo pojmenovat jednoznačně (např. kokršpaněl/pes/fena, parkety/dlažba/obložení atd.). "Na něco tam ty obrázky ale přece být musí, " říkali jsme si. "No jasně! Je to výstava FOTOGRAFIÍ a OBRAZŮ." Bylo docela zřetelné, co na tom papíru byl obraz a co fotografie, tak jsme tuto myšlenku začali rozvíjet dál a dál.

Dokonce se nám podařilo z počátečních písmen jmen autorů vyscrablovat něco jako "NOVOSVETS", ale řekli jsme, že je to haluz, a že kdyby to měl být Nový Svět, který na mapě opravdu existoval, tak by to tam bylo přesně.

Po více jak hodině tápání jsme se vyšplhali na kopec pro nápovědu, kde nám bylo okamžitě jasné, že kokrŠPANĚL nese ještě jinou informaci, než jen rozlišení fotografie/obrazu. Z nápovědy jsme šli rovnou na "Novosvěts", kde jsme po cestě narazili na nádherné vyhlídky do okolní krajiny.

Doteď nerozumím tomu, proč bylo na této šifře tolik zbytečných informací, jako třeba zmínka o fotografiích a obrazech, datum a místo výstavy apod., a proč název dalšího stanoviště vyšel tak pochybně.

3. Ořech (17:35 - 17:40)

K této šifře jsme si sedli, abychom nepoztráceli ingredience obsažené v šifře, ale po pěti minutách jsme se zase zvedali a šli k Allainově věži.

4. Řazení písmen (18:15 - 19:00)
Na této šifře jsme docela s údivem pozorovali, kolik týmů si nad ní ještě láme hlavu. Nečekali jsme, že bychom to mohli po záseku na dvojce dohnat.

Rovnou jsme vybalili svačiny, neboť nám něco říkalo, že to nepůjde tak rychle ;). Odpočinuli jsme si po okružní cestě za nápovědou pro dvojku a chvíli poté si všimli, že číslo u každého písmena je nejvýše rovno pořadí daného písmena v seznamu. Z toho jsme už snadno odvodili algoritmus, kterým se mají písmena řadit do výsledné zprávy. Ufff, tak jsme tu ztrátu přece jen dohnali.

5. CD + účtenka z obchodu (19:30 - 1:15)

Množství balastu na této šifře nás úplně pohltilo. CD jsme si přehrávali pořád dokola, text přepsali, běželi pro nápovědu, zkoumali spoustu věcí na účtence, které se později ukázaly jako nepodstatné, atd. atd. Hodně jsme se zaměřovali na využití unikátnosti hodnot cen na účtence, chybu v DPH, diakritiku a další podezřelé detaily.

Nechtěli jsme to hned vzdávat, tak jsme se trochu prošli a našli si jiné místo k řešení. Po cestě jsme však slyšeli divočáky, což nám moc při řešení šifry nepomohlo :( Už jsme neměli náladu něco dál zkoušet, tak jsme si raději zavolali o konečné řešení šifry a šli rychle pryč z lesa plného divočáků.

6. Vojáci a šutry (2:00 - 8:00)

Toto byla naše konečná šifra. Tady jsme měli prostě smůlu. Zkusili jsme všechny nápady, které skutečně měly vést k řešení, ale únava a další faktory nám znemožnily neudělat chyby a rozmyslet si pořádně, co děláme. Všechny přesmyčky jsme odhalili, hodnosti a stupnici trvdosti jsme také měli, polohu velkých písmen jsme také určili správně, spojování do grafiky bylo také zkoušeno, ale už jsme to neskloubili všechno dohromady tak, aby z toho vyšel smysluplný výsledek.

Tato šifra byla v těžká v tom, že byla docela překombinovaná a výsledek byl dost závislý na bezchybnosti všech kroků, které k němu vedly.

Závěr

Myslíme si, že po organizátorské stránce byla hra dobře zajištěná a většina věcí asi proběhla podle plánu orgů. O čem jsme místy pochybovali, bylo testování šifer, ale byli jsme smíření s tím, že šifry na Svíčkách bývají těžké, a my jsme trochu podcenili získávání bodů na nápovědy, které se opravdu hodily.

Co se týká našeho týmu, zkusili jsme si hru ve dvou, což mělo své výhody i nevýhody. Výhody byly, že jsme měli o něco rychlejší přesuny než obvykle a nedošlo k žádné chybě při komunikaci v týmu. Mezi nevýhody v našem případě určitě patří větší nedostatek dobrých nápadů, a chybějící lidi pro získávání nápověd. To se také podepsalo na ranní únavě společně s brzkým sobotním vstáváním na Jičínskou fázi Bezvíčku.

Svíčky se nám letos líbily. Trasa byla dobře zvolená a jako výlet bez ambice na dobré umístění jsme si je užili opravdu výborně.

Nové fotky (Bedna 2007)

2007-06-15T09:57:00.000-07:00

Nahral jsem do galerie fotky z Bedny 2007, tak se muzete pokochat ;-)

>> odkaz na galerii <<

bedna 2007

Bedna 2007

2007-05-20T11:43:00.000-07:00

Šifra 1

Na Bednu 2007 jsme vyrazili pouze ve čtyřech, zatímco se Martin doma léčil. Vybaveni tužkou, papírem, triedrem a nekonečnou zásobou toustů jsme dorazili na kopec Parukářka, abychom si tady s ostatními týmy mohli hodnou chvíli vyměňovat kostičky, které vypadaly všechny skoro stejně, ale my jsme museli vyzískat sedm navzájem různých. Nakonec jsme se smířili s pěti navzájem různými a vírou, že už jsme si správně odvodili, jak vypadá ten zbytek… No uvidíme.

Šifra 2c

Začátek velkého kruhu šifer číslo 2 jsme trefili napoprvé, to bylo dobré znamení i pro naši víru ve správný odhad kostek :-) Tady jsme dostali tabulku 5x5 vyplněnou různými geometrickými tvary. Frantův postřeh, že jsou všechny osově symetrické, nám v podstatě poskytl řešení – otočit papírek a přečíst jenom horní půlky těch symbolů: NAMJIRIHOZLOBKOVICUZSKOLY.

Šifra 2d

Šifra, na které snad téměř všechny týmy zůstaly sedět až do příchodu SMS-nápovědy. Tři trojúhelníky složené z malých trojúhelníčků s písmenky různých typů, u každého z nich nápověda ukazující na písmenka velká, resp. tučná, resp. s patkou. Tak jsme je začernili, a nic. Pak jsme zkusili všechno možné, a zas nic. Naštěstí nápověda na sebe nenechala čekat moc dlouho, a tak se šlo dál.

Šifra 2e

U kostela na náměstí Sv. Čecha jsme pobyli jen velmi krátce. Princip byl jednoduchý, a tak jsme záhy vyslali svého rychloběžce do Havlíčkových sadů s tím, že mu pošleme upřesnění, jakmile ho budeme mít. Pak jsme se vydali za ním, dokonce jsme se svezli jednu zastávku autobusem (ale moc nám to stejně nepomohlo ;)).

Šifra 2a

Když jsme dorazili na místo, už tu seděl Franta se zadáním. To se nám na první pohled moc nelíbilo, jakýsi test se čtyřmi otázkami a ke každé čtyři možnosti, celé divné. Naštěstí se to dalo vyřešit rychleji, než jsme čekali, po odfiltrování těch opravdu divných věcí nám vyšlo, že máme jít ke kapli ve čtverci M18 na mapě. (Jak jsme zjistili později, náš postup se dost lišil od oficiálního řešení, ale Franta to z toho zkrátka nějak vymlátil:-)) Tak jsme zas vyslali svého běžce napřed, jenže ouha, zanedlouho volal, že je na místě, ale šifru nemá, nikoho tam nevidí, zkrátka je podle všeho asi špatně… Tak znova pohled na šifru, do mapy – a ovšem, stačilo se pořádně podívat, abychom si všimli, že to, k čemu náš nešťastník utíkal, není žádná kaple, nýbrž kostel, a kaple že je o kus vedle. Co se dalo dělat, otočili jsme se čelem vzad a šli, tentokrát už na to správné místo.

Tady na nás čekala další rychlovka, sice se nám ji nepodařilo rozluštit úplně, ale k nalezení následujícího stanoviště to stačilo. Jednalo se o text, jehož některá slova mají své ustálené jednopísmenné zkratky, resp. značky. Z nich se potom dalo poskládat řešení. Docela nás překvapilo, že poměrně dost týmů tu čekalo na SMS nápovědu. Do Reigerových sadů jsme se přivezli tramvají (tedy kromě rychloběžce, který už dřív utíkal na místo po svých, žel nevěděl, kde přesně zprávu hledat a ten park je veliký…) a zprávu našli už celkem rychle. Do každého z řady polosmysluplných slov bylo potřeba doplnit jedno písmenko tak, aby se slovo stalo zcela smysluplným, a pak bylo potřeba si všimnout, že všechna ta písmenka, co jsme doplnili, jsou s diakritikou. Hned jsme volali Martinovi, ať nám nadiktuje, jak vypadá první řádek klávesnice u počítače (my se na ni přece nikdo nedíváme, když píšeme;)), a z každého slova jsme pak vybrali příslušné písmenko podle čísla z klávesnice. Vyšlo nám VITKOVVLAJKA – no to bylo radosti, hlavně Franta se nemohl dočkat, jak si ten kopec vyběhne…

Šifra 3

Zrovna když jsme se chystali zahájit výstup na Vítkov, přišla nám od Franty ta nejmilostivější zpráva, jaká v tu chvíli mohla přijít – zacyklili jsme se v kruhu, budeme řešit trojku a nahoru nemusíme:-) Tak jsme se sešli na úpatí Vítkova před vojenským muzeem a pustili se do přičítání a odečítání písmenek v napjatém očekávání, jestli z toho něco vyleze nebo ne. Byla to dosti pracná šifra a navíc nás zdržovaly časté chyby, které jsme napáchali, ale kterým se podle nás snad ani nedalo vzhledem k podobě šifry vyhnout. Nakonec jsme vyluštili, že máme sledovat Bedna TV na Žižkovském vysílači, a to znamenalo jediné – přece jenom budeme muset všichni nahoru, někteří už podruhé… Řekli jsme ‚Urrrráááá‘ a šli jsme. Na Vítkově naštěstí nebyl problém obsadit místo s pěkným výhledem na Bedna TV, a tak jsme mohli hned začít sledovat její vysílání – jedno písmenko (resp. číslice) za druhým. Odhalit systém kódování nám mnoho času nezabralo, a tak jsme záhy vybudovali teorii získání zbytku textu 3. šifry: Bedna TV vysílá každých 5 minut název jiných dvou ulic v okolí Žižkovského vysílače, během těchto 5 minut se něco významného odehrává na křižovatce těchto ulic a my musíme stihnout tam v té době být. A tak jsme seslali dolů dokonce dva rychlé běžce, zatímco druhá polovina týmu se na Vítkově snažila co nejrychleji určit inkriminované místo a běžce tam pak telefonicky nasměrovat. První asi 4 pokusy nevyšly – běžci byli moc daleko a neměli šanci to stihnout do konce pětiminutovky. Až v příštím kole jsme měli štestí, Standa se zrovna nacházel jen něco kolem 500 metrů od nové křižovatky, a tak hbitě vyběhl, jenže na místě stejně nic neviděl. Protože ale tentokrát bylo jisté, že čas ještě nevypršel, porozhlédl se důkladněji a na jedné dopravní značce mezi spoustou inzerátů a dalších papírků objevil zásobu deseti (stejných) kódů s logem Bedny. Tak takhle tedy… Kód nám poslal SMSkou a my jsme ho (a posléze samozřejmě i Frantu) mohli vzápětí nasměrovat na severní konec tunelu vedoucího skrz Vítkov. Standa pak měl cestu přes jedno nestihnuté místo a docela se pobavil, když viděl, že z deseti kódů tu nechybí ani jeden… Asi bylo více týmů, které systém pochopily stejně jako my:-)

Šifra 4

Když jsme Laďa a já, každý se dvěma batůžky ;), dorazili na severní konec Vítkovského tunelu, naši běžci už třímali v rukou zadání čtvrté šifry – náčrtek nějakého mechanizmu, který semílá písmenka a na druhé straně z něj padají zase jiná, a když do něj vpustíme umístění dalšího stanoviště, dostaneme SALVYLCYNHDY… Laďa po chvíli přišel na princip, Franta šifru dořešil a šli jsme na Rohanský ostrov, který ve skutečnosti vůbec není ostrov, a takhle těsně před rozbřeskem to tam vypadalo tak strašidelně, až jsem se bála, kdy nás tam někdo rohne;)

Šifra 5

Dlouhá řada písmenek, která místy dávají smysl a místy zase vůbec, nám vydržela chvíli odolávat, než jsme si všimli, že třeba písmenko A je jednou nahrazeno písmenkem L a hned příště je to zase A a tak podobně a navíc se tam vyskytuje nápadně mnoho písmenek ze začátku abecedy. Jednalo se tedy o to, přepsat si písmenka do čísel (podle pořadí v abecedě) a číslice potom přeskupit tak, aby po vrácení na písmenka vznikl smysluplný text. To už šlo snadno, a tak jsme se – již za denního světla – mohli vydat do Thomayerových sadů v Libni k ceduli číslo 15.

Šifra 6

Evidentně dvě disjunktní morseovkové šifry, z nichž každá nám měla prozradit název jedné pražské ulice. V těchto ulicích jsme podle pokynů měli najít (naštěstí stačilo v mapě:-)) sakrální stavby a doplnit tyto dva body na rovnostranný trojúhelník, do jehož třetího vrcholu jsme se měli vydat. Druhá šifra nám podlehla okamžitě, avšak první bohužel odolala, a to přesto, že byla ve skutečnosti možná jednodušší než ta druhá. Mezitím jsme zkusili vyslat svého rychloběžce na několik míst, protože jsme (nesprávně) předpokládali, že řešením bude taky sakrální stavba, a takových rovnostranných trojúhelníků (jeden vrchol jsme znali) není zas tak moc. Nakonec nám ale nezbylo, než si počkat na naši druhou SMS nápovědu; aspoň jsme se mezitím trochu prospali ;)

Šifra 7

Projít na následující šifru tak těsně kolem vlastních kolejí, na kterých máme vlastní pokoj s vlastní postelí, to byla sama o sobě taková malá zkouška vytrvalosti a motivace :-) Pod tramvajovým mostem jsme si pak vyzvedli zadání sedmého úkolu, který jsme zvládli poměrně snadno, přestože jsme ze zadání ani nevytěžili všechny dostupné informace. Jednalo se o jakousi mapku s vrstevnicemi, v níž byla načrtnutá trasa, kterou jsme ‚prošli‘ a za každou překonanou vrstevnici zvýšili, resp. snížili písmenko o 1. V každé ‚zastávce‘ jsme pak aktuální písmenko zapsali. Řešením byl nedaleký Císařský ostrov, konkrétně památný dub na jeho jižní straně. Cestu dobře známe, a tak jsme se mohli hbitě přesunout ;)

Šifra 8

Pod dubem jsme si vyzvedli papír s několika nekonvexními geometrickými tvary pokreslenými různými čtverečky, tečkami, kolečky apod. a jedním velkým nepokresleným tvarem, do kterého se ty menší evidentně měly naskládat. To jsme udělali a z jednoho druhu čtverečků se nám podařilo přečíst MLYN. Mrkli jsme do mapy a zjistili, že nedaleko se nachází Císařský mlýn, takže to určitě bude ono. Zvolili jsme cestu skrz voňavou čističku a kolem Ekotechnického muzea, za rohem jsme ještě potkali nějaké filmaře a pak už jsme byli skoro u mlýna.

Šifra 9

Jenže ouha, pojem ‚mlýn‘ se ukázal jako dosti široký a my jsme neměli žádné upřesnění. Proto nám hledání docela trvalo, ale okolo posedávající a pobíhající týmy nás svou přítomností ujišťovaly, že jsme správně. Nakonec Franta ze zoufalství vlezl až pod lávku a našel tam šifru :-) Až po hře jsme zjistili, jaké jsme měli štěstí, protože na předchozí šifře se dílky do zadaného tvaru měly poskládat postupně několika různými způsoby a z každého se dalo přečíst něco jiného, dohromady to dalo přesné místo… No, to nás nenapadlo ;) S devátým úkolem jsme si opravdu pohráli, výsledkem bylo (kromě správného řešení :-)) téměř umělecké dílo – papír plný barevných nedodělaných n-úhelníků mezi na první pohled nesouvislými slovy. Pozitivní bylo, že ačkoli jsme tu strávili dlouhou dobu, naše úsilí neustále někam směřovalo a řešení se postupně rýsovalo (a to doslova:-)). Moc pěkná šifra.

Šifra 10

Cestou na desítku jsme se už pěkně pekli, a tak nás víc než samotná šifra nejprve potěšila přistavená cisterna s pitnou vodou. Trochu jsme se sice báli, že někdo z místních projeví nesouhlas s naším osvěžováním, ale kupodivu se tak nestalo :-) Najít šifru bylo i tady docela težké, přestože jsme si byli jisti, že devítku jsme vyluštili celou. Nakonec ale díky tomu Standa mimochodem objevil jednu cache, kterou jsme si tak mohli připsat na účet (www.geocaching.com) :-) Šifru jsme pak našli taky, ale stovka fotografií pražských věží a věžiček nás ani trochu nenadchla a už vůbec nás nepotěšilo zjištění, že budeme fakt muset vyřešit ty úlohy s kostičkama… Tak jsme zasedli a pustili se do toho, polovina týmu skládala kostky a druhá půlka se snažila poznat aspoň některé věže. Ty, co se nám podařilo identifikovat, jsme stejně vzápětí vyškrtli, potom co kluci vyřešili první kostičky, a tak jsem se rozhodla si schrupnout (úlohy typu tyto kostky nejsou moje silná parketa), a když jsem se probrala, zjistila jsem, že je skoro konec a nikam jsme se nepohnuli… Okolo tři čtvrtě na čtyři jsme pak odeslali svou kapitulační SMS a odebrali se k domovu. V Delvitě na Letné jsme si koupili každý jednu obrovskou zmrzlinu a shodli jsme se, že i když jsme zas nikam nedošli, tak tahle Bedna stála za to :-)

Závěr

Co se nám líbilo: šifry 5 a 9, trasa hry, počasí, kostičky (Standa), Bedna TV
Co se nám nelíbilo: kostičky (Helča)

Osud 2007

2007-05-01T11:44:00.000-07:00

Osudu jsme vyrazili čelit v silném složení: Basovníkovic rodina [zastoupená Markem Standou /a Helčou/], Laďa a domorodec Martin. Helenku trápil v posledních týdnech silný kašel, a ačkoli mu prý před odjezdem domluvila projevil se znova v nočních hodinách (a pomohl nám když jsme s Markem po brainstormovací procházce na 10. bloudili a hledali která luštící tlupa je ta naše)Před začátkem hry ještě honem píšu skripty pro hledání ve slovníku a trošku se u toho zapomenu…takže zacímco ostatní už slušně sedí v kině, já ještě doma vybírám ponožky… ;) Je to paráda mít po dlouhé době šifrovačku v rodném městě.

Šifra č.1 - Multimediální zábava (16:20 - 17:00)

Do kina přicházíme skoro všichni tak akorát včas :-), strategicky zabíráme levé křídlo co nejblíže východu - abychom mohli co nejrychleji utéct na další stanoviště. 5 minut před koncem promítání přibíhám (horní odhad času potřebného ke sbalení na hru značně optimistický… [Laďa: jako obvykle]) Po skončení projekce zahazujeme několik ve tmě psanými klikyháky hustě popsaných papírů a rozdělujeme se s cílem co nejrychleji prošmějdit okolí kina. Standa kupuje noviny a po chvíli nahánění mobilem už ležíme na trávníku nedaleko kina, stránky novin rozděleny mezi členy týmu a hledáme cokoli podezřelého…Hmmm… článek je vcelku nápadný a zdá se, že šifra bude v něm, ale pro jistotu Helča luští křížovky a já posílám do redakce Zlínského deníku SMS s textem "OSUD" (no co, vlevo bylo podezřelé mobilní číslo), nasledně přišlo poděkování za námět na reportáž od automatického SMS systému redakce… no co, třeba vyhraju těch 100kč za nejlepší námět :)V tom se Laďa ptá: "Je tu někde poblíž nějaká ZUŠ?"Nebo co může znamenat: ZUŠNHU… nebooo…počkéééj mám to!!!

Šifra č.2 - Želvokopytník Papírový (17:10 - 17:40)

Standa běží pro šifru - tady bychom do příště navrhli lepší značení orgů na stanovištích (originál tričko?) zrovna org. na dvojce vypadal jako luštící účastník - zbytek týmu mezitím zabírá lavičku.Rodina Basovníkových si bere na starost skládání origami, zbytek týmu zajištuje nezbytný Scientific Approach (c). Zanedlouho vzniká požadovaná kreatura - rozložená připomíná želvu, přeložená napůl vypadá jako kráva.

Šifra č.3 - Synonyma (17:50 - 18:00)

V trolejbusu potkáváme tajemný slovenský tým, který nechce prozradit své jméno a moc nereaguje na verbální podněty. Registrujeme se jako čtvrtí - dostáváme krabičku se šroubky, nálepky a "sebevražednou" stírací kartičku… Asi jsme se zalíbili vysmátému pánovi s kamerou - který nás asi 3minuty zvěčňuje. Šifra velmi rychle prozrazuje Zálešnou, přesné místo doluštíme za pochodu. Standa utíká sehnat nějakou potravu do nedalekého obchodního domu.

Šifra č.4 - Osmisměrné zmatení týmů (18:10 - 18:45)

Na předepsané mapě (novější výtisk - ten, co už má Dubnickou) jejediné hřiště na Zálešné VII - hřiště dobře ukryté mezi domy, kam také vyrážíme. Společně ještě se slovenským týmem bezvýsledně prohledáváme průlezky a přilehlé betonové hřiště. Domorodci tvrdí, že to je jediné hřiště v okolí. Utíkám ještě na konec ulice - co kdyby náhodou… a opravdu na konci nahoře na srázu sedí na lavičce neoznačený človíček co na požádání rozdává šifry. Vracím se zpět ke zbytku týmu který ještě marně prohledává hřiště. Hurá!! Typická Osudová osmisměrka - určitě nezůstane ani jedno písmenko - HA, zrada… zůstalo M, hehe to je zvláštní…tady by se dalo vyškrtnout slovo desátá… hmm… co s tím.. tak zkusíme jestli to není grafika (podle počtu překřížení nad písmenky). Dobrých 10min. marníme grafikou. Mezitím přicházejí další a další týmy a urputně prohledávají naše blízké okolí a ze všeho nejvíc je zajímá naše lavička :) (přitom na toto hřiště vedla cesta ukrytá v postranní uličce mezi domy - náhoda to být nemohla - možná to chtělo nějak lépe uvést v šifře - vypustit slovo hřiště?)Vysvětlujeme, že známe pravidla a rozhodně bychom se nezdržovali blízko stanoviště.10sekund poté co vzdáme grafiku, vidíme "dvacátou", srovnáváme s mapou a písmeno M krásně potvrzuje polohu Muzea. Moc pěkná šifra.
Po cestě trolejbusem zjištujeme, že se nám "namnožily mapy" máme kupodivu o jednu navíc…Některý z týmu ji musel nechal ležet na lavičce u našich batohů a Laďa ji ve spěchu sbalil. Nevěděli jsme kterému týmu mohla patřit a kdybychom poslali někoho zpátky jak navrhoval Marek, mohli bychom se minout - proto nám přišlo nejvhodnější informovat organizátory a nechat ji u nich na dalším stanovišti (muzeum). Snad našla svého majitele. Tímto bychom se chtěli neznámému týmu omluvit.

Šifra č.5 - Muzeum (19:05 - 19:15)

Po cestě k muzeu vidíme vysmátou podmnožinu orgů včetně pana kameramana sedících u piva nedaleko muzea - šifry se od nich ale nedočkáme a tak míříme do muzea. Zapisujeme se třetí. O chlup za Ústředním topením - (lidi ten Váš plyšový radiátor prostě nemá chybu!!)

Zatímco co zbytek týmu prohledává obuv, snažím se od zaměstnanců muzea získat nějaké materiály - které jsou dostupné oficiálně v muzeu - cokoli, co by usnadnilo hledání(seznam exponátů s čísly apod.)… Dostávám nějaké listy se spoustou zajímavého počteníčka, které je mi ale úplně k ničemu. Mezitím spolubojovníci aplikují Scientific Approach (takže po získání čísel bot si je oběhneme ještě jednou, abychom měli čísla vitrín) - jde to vcelku rychle…Za chvíli už pádíme cestou necestou k chladící věži.(Opět oceňujeme, že jsme v rodném městě, a tak narozdíl od TMOU nebo BEDNY se nemusíme po vyluštění dlouze dívat do mapy a hledat schůdnou cestu.)

Šifra č.6 - Chladící věž

Je super, že ač Zlín není moc velké město, orgové i ve čtvrtém ročníku našli zajímavá místa která jsem za 20let života ve Zlíně ještě nenavštívil. Netušil jsem, že se dá dostat k obří chladící věži na metr blízko - v noci musela být v tomto místě atmosféra ještě lepší. Kousek od věže potkáváme orga - motorkáře, který, jak se zdá, si není úplně jistý, zda patří k této šifrovací hře :)

Chvíli se pokoušíme v textu něco uvidět ale stačí krátký pohled do mapy a máme křižovatku, kde vodítko vyjíždí…

Z úvah zda to bude vlak, nebo auto nás vytrhl cyklista se štítkem na zádech. Za vodítkem běží Marek, štastný majitel nejlehčího batohu. Na jedné z křižovatek potkáváme Ústředního topenáře hledajícího zbytek týmu. Za chvíli volá Marek, že cyklista právě zastavil a řekl:"…tak tady to je."

Šifra č.7 aneb nechceš-li mít na mále, zhasni světla v kanále… ne na benzince (19:30 - 20:50)

Bohužel tento cyklista lenoch jeden nezvedený zastavil ještě kus před mostem. Což nás stejně jako Ústřední topenáře a "Ešte je hlboko na nárek" stálo přes hodinu pracně "vyráběného" náskoku. Pokud se člověk orientoval přesně podle místa, kde zastavil cyklista, "shlédnul dolů jihovýchodním směrem", uviděl garáže Intersparu, na kterých naneštěstí byla cedule - v garážích platí přednost zprava [v šifře: všude jezdím vpravo] a ještě dál tím směrem byla benzinka [při čerpání pohonných hmot se vypíná motor, na ceduli u myčky aut je dokonce napsáno v instrukcích, ať zhasnete světla a vypnete motor… ale jak řekli po hře Jeníčci - některé náhody jsou skutečně jen náhody].

Potom, co jsem prokecal paní u pultu na benzince, jsem si říkal: "i Vy filutové organizátoři, dáte stanoviště na benzinku, a přitom obsluha vůbec netuší, že tu něco takového je." Hups… no fakt to tam nebylo…Zdá se že Ústřední topení i "Ešte je hlboko…" stále hledá stejně jako my. Marek se zblízka seznamuje s lidožravým pejskem.Znovu procházíme křížem křážem garáže, nakládací rampu, ptáme se kde koho… a furt přemýšlíme, kde ještě by mohla být cedule zhasni světla vypni motor. Volám přátelům na telefonu (shodou okolností rodičům), ať najdou nejbližší stanice technické kontroly… E-E!!

Mezitím Standa s Laďou lezou do správného kanálu… ale jdou "jen" asi 20m (šipka byla ještě o kus dál). Škoda, že kanál nebyl nijak označený dřive - byli bychom tu první.S ostatními týmy se domlouváme, že napíšeme orgům. Mezitím tuším Topenáři chytili další vodítko - a to zastavuje spořádaně uprostřed mostu.
Přicházejí další týmy. Po chvíli se objevuje org… a říká, že je vše ok, že šifra je tam kde má být. V tu chvíli je vše jasné… má tričko OSUDu4. Tričko, na kterém je obrázek nešťastníka někde v kruhovém kanálu - logo letošního Osudu. (Před hrou jsme přemýšleli, kde asi ve Zlíně může být taková stoka…)Standa s Laďou se s "chutí" vracejí do kanálu… Těžko se tam dalo vlézt a vylézt dostatečně nenápadně a tak neposkytnout nápovědu ostatním.

Chybou cyklisty jsme přišli o drahocenný náskok + spustili rekurzivní reakci - spatří nás vcházet, vejdou taky, jsou viděni jak vcházejí… takový lokální reset pořadí.
Na druhou stranu si myslíme, že takové věci se prostě můžou stát a nejdou na 100% organizačně ošetřit.
Naopak oceňujeme, že se orgové zjevili jen chvíli po odeslání sms.
Ale toho cyklistu jsme po zbytek hry chtěli sníst zaživa…[nakonec to nebylo potřeba]

Šifra č.8 aneb Darovanému rádiu na baterky pohleď (21:00 - 21:10)

76003 - bydlím 300m od pošty v Prštném, ale číslo 76003 (Zlín 3) jsem v životě neslyšel.Tým jde na poštu, já se zastavuju na skok doma - doplnit proviant a ověřit na internetu číslo 76003. www.psc.cz , Mobilní servis PSČ, I strýček google říkají, že takové PSČ neexistuje… Mamka to našla v nějakých poznámkách, ale to už mi volá zbytek týmu, že to našli a stojí před barákem, ať si pospíším.

Text šifry jasně napovídal baterky - na rádio jsme ihned použili Scientific Approach - vykuchali baterky a mazalina Špilberk. Moc moc pěkná šifra!! A díky za rádio!!Org v lese byl vcelku špatně vidět - osvícen jen slabým červeným světlem (hups, nebyla to náhodou svíčka v lese?) - některé týmy ho přešly. Zapisujeme se jako třetí a je před námi:

Šifra č.9 aneb kterak pijan Scrabble poprskal (21:40 - 22:00)

Přicházíme jako třetí.

Scrabble jsme vyřešili díky Helence velice rychle - "šifry s textem" jí sednou. (Laďa: Vyřešit to trvalo stejně dlouho jako potmě vyměnit baterie v mojí čelovce ) Za chvíli jsme už pod vedením Standy Scientificky approachovali k další šifře. (Nevíme na co si jiné týmy tady stěžovaly - celou dobu jsme šli po pěkné lesní cestě, žádné hustníky apod.)

Šifra č.10 aneb pokrývání krabičky obrázky šroubků na třicet a jeden způsob (22:30 - 02:30 [hrozivé 4 hodiny!!])

Kdybychom věděli, jak dlouho na této šifře vytuhneme,
tak se tolik neradujeme, že jsme se k ní dostali jako první…

4hodiny přesně podle programu :
1] Vymysli bláznivou myšlenku, jak by se to dalo řešit, bláznivou, ale ne zas moc.
2] Použij… za chvilku najdi protipříklad, nebo jinak nechej šifru, ať Ti tuto možnost vyloučí.
3] Trochu změň myšlenku a znova použij.
4] Zahoď ji díky dalšímu protipříkladu.
5] GOTO 1
6] Pokud Ti dojdou zcestné myšlenky - vezmi někoho z týmu a odejdi na brainstormovací procházku,
kde si jich spoustu můžeš vyrobit…

Smekám před autory a testery, protože jsem zatím neviděl šifru, která by tak rychle sama vylučovala zcestné myšlenky. Cokoli jsme zkusili (kromě lepení obrázků na krabičku, ale o tom později), po chvíli narazilo na nějaký nepřekonatelný zádrhel…

Už ani nevím, co byl náš první nápad - 3,5hodiny jsme "chodili kolem nápovědy" a interpretovali ji nesmyslně.
Vyrobte 23.září až 24.října, to je třicet dnů (tzn. org nám dal za úkol vyrobte třicet, nebo třicet dnů… doteď nechápeme, proč nás nenapadlo uvažovat stylem, ok, řekněmě že nám tedy zadavatel šifry chtěl napovědět jen číslo třicet - proč by ale volil takový způsob? Proč by tam dal zrovna takto konkrétní vcelku nevýznamné datumy 24.9. - 23.10.) Takovouto úvahou bychom mnohem dříve vyvrátili zcestnou interpretaci nápovědy jako čísla 30.

Vzpomínka na prázdný proužek papíru v "stereogramové" obálce na minulém Osudu nás přiměje zaměřit se nejprve na tu škatuli teprve pak na šroubky.
Několik pozorování:

Mohli jsme to vše dostat v igelitovém pytlíku, ale dali nám pěknou papírovou krabičku, pytlík tam byl také.
Takovou v železářství ke šroubkům nedostanu - musím shánět zvlášť.
Někdo si dal tu práci se sháněním/výrobou 155 krabiček.
Rozměry krabičky na milimetr sedí s rozměry obrázků šroubků - zkuste si to.
Krabička se dá pokrýt přesně 30 obrázky. [nápověda?]

Věděli jsme, že je nutno nějak pokrýt krabičku obrázky, ale na to bude potřeba najít nějaký systém ve šroubcích,nějak jim přidělit pořadí pro pokrývání krabičky.

Jasně, máme jich jen 16, ale na krabičku se vejde 30. Stejných 30, jako je v nápovědě!! Asi máme udělat něco jako kalendář (a třeba první písmena jmen z rozsahu 24.9. až 23.10. na prázdných pozicích nám dají řešení).

Dál už jenom soupis použitých nápadů:

Morseovka podle barvy, typu (kulatá, hranatá, dá se zašroubovat někam nebo se šroubuje na něco)
Použít počet otoček závitů (podložka 1, matička 4…) na 150 způsobů…
Různých typů materiálu je 7 stejně jako římských čísel (I,X,V,L,C,D,M)
Hledat pořadí podle širokých a krátkých mezer
Jména, svátky, víkendy v rozsahu napovězeného období
Je to spojitý pásek (nikoli tabulka) - vede na omotávání kolem + součty hodnot překrytých obrázků

Najednou zničehonic vidíme, že kus od nás sedí "Ešte je hlboko na nárek"… kde se tam vzali?? Najednou se začnou hurónsky smát a chvíli poté začnou kácet strom u kterého sedí…[nebo aspon je slyšet hrozivé tlučení]Jak jsme se v cíli dozvěděli, to zrovna přitloukali váhy do stromu :)Za necelých 15minut poté tiše mizí…

Následně ztratíme přes 2hodiny vymýšlením různých způsobů, jak umístit 16 obrázků na krabičku. Největší peklo je, že v šifře byly obrázky zbytečně odděleny nestejnými mezerami [považuju to za jedinou chybu jinak dobře otestované šifry ]- úplně jako by autorchtěl naznačit "bacha bacha, v místě velké mezery bude ohyb přes roh krabičky".
[jak na napotvoru to vychází]
Proč tam byly různě velké mezery, mi doteď zůstává záhadou.

Přichází a za chvíli odchází Ústřední topení, Jeníčci, Pralinky zvlášť…
[při návratu z brainstormovací procházky je potkáváme]

A my pořád tápeme v temnotách…
Co se mi ale moc líbilo, byla neustálá spolupráce - nikdo to ani po 4hodinách demotivujícího luštění nezabalil, nerezignoval, i když jsme viděli, že se zde spousta týmů nezastavila ani na půl hodiny.Stále padaly nápady… když už bylo zle, tak se chvíli dělaly blbosti, nebo se šlo na brainstormovací (sypat nápady)nebo reverse engineeringovou (vžít se do pózy - jsem autor šifry, mám text, který chci zašifrovat, chci na to vzít šroubky,krabičku…) procházku.

Po čtyřech hodinách najednou přichází nápad -÷:> správná intepretace nápovědy.Huráááá!!!
Stavíme váhy vpravdě laboratorní [2misky z vršků od PET lahví, nařezané špejle, metr nitě, několik metrů izolepy a přísně tajný výrobní postup… ] Copyright (c) 2007 Scientific Approach

Rychle vyjadřujeme hmotnosti komponent v poměru k podložkám.Počítáme hmotnosti jednotlivých sestav a mizíme směrem Malenovice.

Poprvé jsem šel do kolen, když jsem se potom v cíli dozvěděl, že krabička byla od rádia a opravdu to byla vše jen zatraceně povedená šťastná náhoda. A podruhé, když jsem zadal šifru doma rodičům, tak na správnou interpretaci přišli ne později než za 20sekund.

Šifra 11 (3:10 - 3:25)

Přicházíme k rybníku.
Překvapilo nás, že tu [na konci světa ve tři ráno v noci] potkáváme Vladana Majerecha [jeden z našich učitelů na MFF]
4 hodiny zdržení na desítce nás stály propad z prvního místa až na 18.
Hlavní myšlenku potřebnou k vyřešení šifry háže Standa. A za pár minut už jdeme navštívít, jak se praví v šifře, "zajímavá místa".
Nevím, jak to Standa dělá [Helča: používá mapu :)], ale jdeme stále po pohodlných lesních cestách, v půli si trošičku zanadáváme na chybějící žluté značky. A jsme u Sv.Vody. [viděli jsme několik týmů, které krosovaly lesem a nejspíš asi zabloudily]

Energii pečlivě akumulovanou minulé čtyři hodiny sezením je potřeba uvolnit, takže zdrhám omrknout druhou část stanoviště - pomník smrti tří žen. Mezitím zbytek týmu zřizuje základnu na nedaleké lavičce. Telefonuju text z pomníku stacionární části týmu - která už ví, co s tím, ale přesné místo ještě neznáme.Avšak hned po návratu zpět dostávám do rukou svůj batoh, čelem vzad a pochodem vchod odkud jsem přišel :)Šifra heeezká.

Po cestě na dvanáctku potkáváme zavináče [tým @]V týmu se hezky zakecáme, a zapomeneme odbočit.Hmmm… ta vesnice tu nemá být… a kam se ztratili Zavináči co byli kousek za námi??Kuk do mapy a čelem vzad.

Šifra 12 (4:50 - 5:30)

Hehe… Už chvíli nebyla grafika… Táák šup honem…Usedáme v půli kopce, pod stromy, trochu chráněni před větrem a ranní kosou…Nebylo toho mnoho, co se dalo se šifrou udělat. Šifra byla spíše pracná.Když vyšel první obrazec, našel jsem v mapě místo kam se mělo jít, ale haluz se nevyplácí, tak ještě kreslíme ten druhý…Okolo procházejí Bednajti, pak zničeho nic nebojácný zajíc (přihopkal k nám asi na 3m, pak se otočil a oběhl nás obloukem přes pole a pokračoval nahoru do kopce), za chvíli vyrážíme za ním.
Po cestě na 13 musíme přejít přes pole - chudák neznámý zemědělec a jeho hrášek (byla v něm už "vydupaná cesta" - holt nejsme tady první…)

Šifra 13 (6:10 - 7:00)

Chvíli trvá, než najdeme úkryt milé organizátorky, která nám s úsměvem předává6 injekčních stříkaček a lepí naši nálepku k číslu 11. Zjišťujeme, že Krtci už tu byli - před více jak 3 hodinama - respect!!

Vydáváme se na cestu z ruin prastarého hradiště, abychom našli kousek suché země, kde by se dalo sednout.U hřbitovní zdi vidíme Jeníčky ležící, spící, opodál Bednajty sedící. Usteleme si na asfaltce za hřbitovem a drahnou chvíli tam marně hledíme do podivných číslic od organizátorů přinesených. (Zkoušíme v těch číslech uvidět něco, co by vyžadovalo použití stříkaček (nabrat objem vody, délky vysunutí rukojeti…))Když tu náhle někdo z cizího týmu z plných plic hlasitě pískne do stříkačky. (Ano, nebyl to náš nápad pískat do stříkaček. Uslyšeli jsme zapískat někoho jiného - věřím, že bychom na to za chvíli došli, "chodili jsme" kolem správného řešení, ale je fér říct, že to nebyl náš nápad.)

Hudební nástroje + hudba v jakékoli podobě, to je moje…
Bleskově dáváme dohromady systém, kterým jsou kódovány noty, a pískám s Markem o sto šest - na rytmus nehledě. (asi nás mohly slyšet ostatní týmy)

Hehehe… ta třetí zní úplně přesně jako závěrečná melodie ze Seriouse Sama II (Grand Cathedral - peace)… Nooo a ta se trochu podobá Holubímu domu…Každý zná něco… a tak máme za chvilku všechny skladby určené. Šifru dorazí Standa nápadem, ať se mrkneme na ta divná (nenastavitelná) čísla.(Vidíme, že v každém řádku je právě jedno a je jasno…)
Tuto šifru považuju za asi nejoriginálnější, co jsem zatím na šifrovacích hrách viděl. Smekám před autory!! Fakt super!

Odcházíme, daleko v zatáčce zdravíme Stallony sedící pod jabloní.
Díky neprozřetelnosti zbytku týmu zůstávají stříkačky v rukou mých a Markových… a celou cestu tak můžemelézt na nervy zbytku týmu neustálým koncertováním…
Nevím, zda to byla nějaká zaujatost vůči Beethovenovi či nepochopení předností reprodukce klasických děl na rozladěné kusy plastu, co vedlo jinak mírumilovného Laďu k nevídaným slovním výpadům proti našemu koncertování… (Laďa: to sa fakt nedalo poslůchat!!!)Následuje krátký úryvek konverzace:

MD: Tááákže Ovčáky čtveráky jsi nám pohaněl… Beethovenova pro Elišku se Ti taky nelíbí…
VD: Ne, je to přímo příšerné, navíc teď, brzo po ránu…
MD: Dobrá dobrá… já tuhle válku nechtěl… Marku, když se jim nelíbí ani klenoty z dob mistrů, je čas naladit POMĚR HRŮZY!!
(Marek nedávno psal práci na téma zvuk a harmonie tónu, a mimo jiné určil, jak naladit hudební nástroj tak, aby lidem při poslechu co nejvíc vstávaly vlasy hrůzou na hlavě (v jakém poměru mají být frekvence jednotlivých tónů, aby se jakýkoli akord co nejvíce vzdálil harmonickému tónu).)
Jen co dozněl společný ďábelský smích, už Mara v ruce držel kalkulačku a semtam prohodil něco jako: "nalaď tam 31.45237, ale přesně…"A zanedlouho začal ten pravý koncert. Muhuhahahaaaa…Děsně jsme se bavili. (Podle ostatních to prý nebylo k rozeznání od naší původní produkce.)

Ale to už jsme přicházeli na 14, kde mi Laďa stříkačky zabavil a bylo… (Laďa: hahaha!)

Šifra 14 (7:20 - 7:40)

Šifra se mi dostala do rukou jako prvnímu. Ostatní se jdou refreshnout.Nejprve zkouším postup z podobné šifry, která byla na Matrixu předloni.Nikam nevede. Přicházejí ostatní. Pak si všímám, že každý zvuk je zapsán jedním ze tří způsobů a pro každé zvířátko dokážeme najít jméno pro samičku, samce a mládě…(teda kromě mláděte budíku - které dělá píp).Máme štěstí, že máme novější vydání mapy(2006), na kterém už je ulice Dubnická.

Uprostřed balení věcí k nám přichází Kongruence a považuje nás za orgy.Uvedeme věci na pravou míru a mizíme zjistit, za jak dlouho bychom se mohli do Otrokovic svéztautobusem. OK… Pěší procházka bude 15x rychlejší.

Kousek od kruhového objezdu u nás zastavují orgové v autě a předávají nám mapu Otrokovic.Doteď si nejsme jistí, k čemu se měla použít, na té novější (oficiální) byla všechna potřebná místa (Dubnická, Azylový dům Samaritán, hřiště na 16).

Šifra 15: Kruháč (8:10 - 8:30)

Na kruhovém objezdu dostaneme šifru zavánějící matematickou logikou - jako dělanápro Scientific Approach a Standu s Helčou. Volí variantu dívat se na situaci popsanou v šifře jako nezávislí pozorovatelé z vedlejšího vesmíru, kteří rekonstrují průběh, o kterém víme, že vede k řešení.Ani pořádně neposnídám a už se jde dál.

Šifra 16 (8:50 - 14:00)

Na každé šifře jsme prozatím předběhli několik týmů a nyní nás pí organizátorka "lepí" na číslo 5. Bude to asi šifra zabiják – nikdo kdo sem přišel už dále neodešel.

Nejprve jsme sem chtěli vypsat všechny způsoby řešení, které jsme zkusili použít, ale pak jsme si řekli, že vypíšeme jen ty, které jsme za těch 5hodin nepoužili - bylo by to méně psaní. I tento nápad jsme nakonec zavrhli řekli si, že nebudeme čtenáře uspávat a vypíšeme jen ty největší šílenosti.

Marek trvá na tom, že je potřeba posbírat tečky nad i a znich vyleze obrázek (furt po mě chce abych se díval na nějaké šílené změti čar, jestli v tom neuvidím něco v Otrokovicích).

V šifře jsou zmíněna některá stanoviště. Narvali jsme pampelišky a označili jimi v mapě místa zmíněná v šifře - vychází celkem slušný Velký vůz (oj má trochu více skloněnou než obvykle).

Srovnávání a následné návštěvy míst, které jsou v mapě od orgů a nejsou v mapě oficiální (haluzení pravidla povolují). Při té příležitosti se nemohu zbavit myšlenky, že chudáka p Baťu museli po smrti alespoňrozčtvrtit, protože jen v Otrokovicích má 2 hroby (jeden z nich je na mapě od orgů) a 2 velké pomníky.

O šestnácté šifře už bylo na fóru i v jiných recenzích řečeno asi vše.Myslíme, že nemá smysl se znova nimrat v miriádách způsobů řešení, které se na to daly použíta šly odůvodnit aspoň stejně dobře, jako ta autorská…

Jo, jedna šifra ze 17, co se prostě fest moc nepovedla. A jedna nápověda, která (aspoň nás) svedla úplně mimo.To se může stát. A nemyslíme si, že by dokázala pokazit uplynulých 16hodin skvělé zábavy, silných zážitků a patnácti parádních šifer, které jí předcházely. Nemyslíme si, že by pokazila OSUD 4.

Naopak se nám líbí snaha orgů rozseknout pomyslný Gordický uzel a 2xnapovědět všem týmům (via sms) i za cenu resetnutí průběžného pořadí.

Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se Standou 10s po přečtení druhé nápovědné sms našli způsob řešení a do minuty věděli kam jít. Předpokládáme že 17 bude už jen něco odpočinkového, po takovémto masu. Tak tam posíláme rychlého běžce Marka - který nás zapisuje jako třetí (po resetu už o pořadí nejde, Krtci tu jasně byli první).

Šifra č.17 (14:05 - 16:00)

Hmmm.. hurááá běhačka na závěr.

Taková divná… šifra nešifra.Zvláště poslední fotka Davida ve vůdcovském postoji ukazujícího dolů do země čelem k největšímu hotelu v Otrokovicích vedla na spoustu zcestných myšlenek.
Patříme k týmům, co prošly celou trasu 1..11/11 a pak zakotvily v parku.A snažily se hledat něco ve formátu fotografií, v dopravních značkách na fotkách aj.Polohy zakreslujeme do mapy od orgů, ale Štěrkoviště v tom nevidíme. Škoda…

Asi 16:30 přijíždíme autobusem do cíle (setřeli jsme "sebevražednou kartičku")… NEEEEE TO NENI FÉÉR NEZBYLY KOLÁČKY… ANI JEDEN!! Tak si aspoň poslechneme zajímavé zákulisní info k jednotlivým šifrám a odjíždíme domů.

Závěr

Co říci na závěr. Letošní ročník byl asi ze všech Osudů ten nejlepší!
Luxusně vyšlo počasí (i když takový malinkatý slejváček, jen tak trošičku čváchnout do botek, troška vody za krkem by nám možná na 10. stanovišti pomohla probrat se a uvidět nápovědu, která přímo volala: "vem si mňa!!")
Bylo vidět důkladné testování šifer (hlavně na 10, v cíli jsme se dozvědeli, že 16 snad nějak nevhodně viditelně obsahovala v zadání pro testery i své řešení), velmi dobré bylo organizační zajištění - to, že na každém stanovišti(kromě 12) seděl člověk, nebo byla šifra nepřenosná (pomníky na 11) - hodnotíme jako velice dobrý nápad.

Každým rokem nás OSUD překvapí něčím výjimečným - vždycky je tu nějaká (a letos rozhodně ne jedna) šifra, která nadchnesvým nápadem nebo provedením (OSUD1 - pišingr, OSUD2 - stavba infrapřijímače, OSUD3 - gramodeska, OSUD4 - pískání+autíčko).
Orgové, každým rokem se zlepšujete, rozhodně to nevzdávejte, byla by to velká škoda!!
Moc moc se těšíme na další ročníky.

Martin za
Scientific Approach

Svíčky 2006

2006-08-28T11:46:00.000-07:00

ZAČÁTEK + ŠIFRA PRVNÍ

Našemu týmu se hra stihla lehce zkomplikovat ještě předtím, než vůbec začala. Slabší povaha po několikadenním váhání vzdala účast, a tak jsme zůstali jen 4. To je pořád ještě dobrý počet, ale 5 je lepší… a tak jsme se rozhodli zkusit štěstí a ono se na nás usmálo :) Počet nám doplnil tajemný muž v černém plášti. Ví se o něm jen to, že rád, hodně a rychle běhá a to nám přišlo docela šikovné. Na místo jsme tedy dorazili kompletní a mohli jsme směle rozehrát kámen-nůžky-papír o písmenka. Omlouváme se týmu, který jsme vynechali, ale ten řádek jsme prostě už nepotřebovali…

ŠIFRA DRUHÁ — pořadí: 35

Na hrázi rybníka se nám během našich úvah rozpršelo, což nás přimělo vyhledat jiné, aspoň trochu zastřešené (větvemi stromu…) místo. Změna prostředí se ukázala jako velice přínosná. Skrytý text s radou, abychom přečetli odzadu třetí písmenka, jsme odhalili, a tak nás nerozhodily ani určité nejasnosti okolo počítání CH. Ševcova skalka na nás čeká! A přestalo pršet:)

ŠIFRA TŘETÍ — pořadí: 12

Prostředí kolem skalky bylo moc hezké. Uvelebili jsme se na příjemném plácku mezi stromy, na jejichž větvích se dobře sušily pláštěnky:) Uspořádat (nějaká) písmena do tabulky se zdálo být nasnadě, ale prvních několik pokusů bohužel zkrachovalo. Ještě že nejsme týmem samých neznabohů, a tak jsme na to docela brzo přišli. Pak už stačilo se nesplést, což nebylo úplně jednoduché, a mohli jsme jít dál. :)

ŠIFRA ČTVRTÁ — pořadí: 11

Tady to nezačalo zrovna slavně. Neznámý v černém plášti doplatil na svou srdnatost, když se jako první vydal na hráz rybníka pro zadání. Hned zkraje si totiž vyhradili území obrovští sršni a nehodlali sem nikoho vpustit. Proto se bleskem vrhli pod jeho černý plášť a uštědřili mu aspoň tři štípance přímo do hlavy. Asi dost nepříjemné… Vzhledem k tomu, že jiné cesty ovšem nebylo, jsme všichni ostatní postupně se zaťatými zuby pomaloučku prošli kolem jejich hnízda, aby si nás rozzuřené potvory nevšimly. Celkem adrenalin, ale dopadlo to dobře. Obavy z alergické reakce na bodnutí se naštěstí nenaplnily, a tak jsme po vyluštění čtyřky, která byla docela zřejmá, ale taky docela zdlouhavá, mohli pokračovat do Podmoklan.

ŠIFRA PÁTÁ — pořadí: 9

Vypadalo to, že se schyluje k pořádné bouřce, tak jsme se snažili vyhledat nějaký pěkný přístřešek, ale než se nám to povedlo, byla myšlenka řešení na světě. Trochu nás mátlo, jestli „oči“ jsou 1 znak nebo 2, ale smysl nakonec dávala jen první verze. A tak – vzhůru na kopec…

ŠIFRA ŠESTÁ — pořadí: 8

Cestou na šestku nás místo očekávané bouřky stihl jen letní deštík, který vytvořil na nebi úplně fantastickou duhu (máme ji vyfocenou). Zadání nás taky docela pobavilo, jenom jsme moc nevěděli, co s tím. Pár verzí jsme zavrhli (třeba oběhnutí všech těch vesnic :)) a pak nás konečně napadlo, jak to asi bude. Nedekódovali jsme sice význam všech institucí, ale šance, že to budou Kladruby, už byla docela velká. Nenechali jsme se odradit ani tím, že v mapě není zaznačená žádná zastávka, a vydali se tam. Ještě předtím jsme stačili odehrát své piškvorky, ale stejně nám to na nic nebylo. :(

ŠIFRA SEDMÁ — pořadí: 7

Tady jsme měli docela štěstí. Sudoku nám nešlo vyřešit, a tak jsme se na to brzo vykašlali a zkusili spočítat slova v doprovodném textu (už předtím nám přišel nějaký moc strojený…). A ejhle – 81 :) Možností, co s tím dál, už nebylo moc, a tak zabrala hned asi druhá. Tohle se výjimečně povedlo :)

ŠIFRA OSMÁ — pořadí: 4

Cestou na osmičku se nám definitivně setmělo. Chvíli trvalo, než jsme ji našli, ale ještě větší problém byl najít místo k sezení. Nakonec jsme se odhodlali uvelebit se na silničce, tady přece nic nepojede… No a tak jsme měli přemýšlení nad šifrou spojené s tělocvikem, když jsme co chvíli vstávali, abychom se včas uklidili před projíždějícím autem…;) Nebyli jsme ale jediní, kdo to řešil podobně, a navíc jsme si vybrali místo takové, že jsme byli na řadě na přejetí až poslední:)
Celková strategie řešení byla docela jasná, ale jak vyplnit křížovku, to jsme pořád nechápali. Přišlo nám moc drsné, aby to byla opravdu jen obyčejná substituce, a tak jsme to ani moc dlouho nezkoušeli. Ach, jaká chyba… Až po hře jsme zjistili, že to bylo docela jednoduché, když se použila správná myšlenka, se kterou jsme navíc chvíli koketovali. A tak jsme si potupně zavolali o řešení :(
(Ojojoj, kdybychom bývali zkusili nápovědu…)

ŠIFRA DEVÁTÁ — pořadí: 4

Najít zadání byla docela legrace, ale naštěstí nám to netrvalo moc dlouho. K řešení jsme si vybrali osvědčené místo – silnici. Tady ale už opravdu nic nejezdilo :)
Běhací prvek týmu jsme skoro hned poslali pro terénní nápovědu, která nám tentokrát hodně pomohla. Vydali jsme se tedy k Liboháji.

ŠIFRA DESÁTÁ — pořadí: 7

Liboháj byl prokletím. Nevíme to jistě, ale myslíme si, že jsme sem přišli jako druzí ve velmi těsném závěsu za prvními. Definici pěnišníku jsme telefonicky zjistili, ale nebylo nám to pranic platné. Hledat potmě v lese nějaký určitý keř, nic moc. Naše chyba byla, že jsme se pořádně nepodívali, k čemu nápis v mapě patří, a tak jsme prohledávali celý les, louku a všechno kolem. Ale nebyli jsme zdaleka sami. Bloudících bezradných týmů se tam nahromadilo opravdu dost. Navíc mapa v těchto místech nebyla aktuální (ačkoli jsme měli nejnovější doporučené vydání), a to nás mátlo. Uznáváme svou chybu i to, že se při dostatečné pozornosti šifra dala najít docela rychle, ale pro příště bychom uvítali, kdyby organizátoři více brali v potaz fakt, že my tam na rozdíl od nich budeme v noci, čili potmě… Po víc než hodinovém hledání jsme to konečně našli. Naše zdánlivě nezvratné rozhodnutí využít avizované možnosti fyzické likvidace organizátorů zmírnil fakt, že desítka byla skutečně jednoduchá, a tak jsme se vydali do Chotěboře, vstříc lepším zítřkům :)

ŠIFRA JEDENÁCTÁ — pořadí: 7

Tahle šifra nám docela sedla. Nedávno jsme potkali podobnou, a tak jsme římská čísla odhalili skoro hned. Přesmyčky pak taky nebyly těžké, a jelikož do Ostravy se nám nechtělo;), zkusili jsme s tím něco jiného, a to něco zabralo, takže jsme mohli jít brzo dál.

ŠIFRA DVANÁCTÁ — pořadí: 3

Zápisy z černé kroniky nás skutečně pobavily. Vážně povedené :) Možnost terénní nápovědy jsme využili skoro hned a samozřejmě jsme organizátorům zavolali…;) To, že nám nechtěli nic říct, nám potvrdilo správnost myšlenky nouzových telefonních čísel. Zbývalo ještě docela hodně možností, co se s tím dá dělat, a ta správná nám nepřišla úplně zřejmá, ale jako cca pátou v pořadí jsme ji zkusili a vyšla :)

ŠIFRA TŘINÁCTÁ — pořadí: 3

Třináctka se nám moc nelíbila. Na temperky jsme naštěstí nachytat nenechali (ačkoli se v týmu ozývaly hlasy toužící po jejich vytažení), zato pro terénní nápovědu jsme si došli, a to nás možná zničilo. Nikdo netvrdí, že bychom na to bez ní přišli, ale s ní už jsme na to nepřišli vůbec. Rozpůlená políčka nás svedla na totální scestí, z něhož jsme se nedokázali dostat zpět. Půlili jsme a půlili, až jsme se z toho málem rozpůlili a nic nám nevyšlo :( A tak jsme se rozhodli obětovat druhé řešení. Rozednilo se.

ŠIFRA ČTRNÁCTÁ — pořadí: 3

Tohle byla správně načasovaná šifra. Nevyžadovala tvůrčí invenci, zato to byla hrozná drbačka… Pomohla nám terénní nápověda, ale hlavní bylo se přemoct a vydržet se v tom rýpat a neusnout :) Vydrželi jsme a asi čtvrtá verze nám konečně vyšla. Hurá na patnáctku!

ŠIFRA PATNÁCTÁ — pořadí: 3

Tak tohle byla zabijárna:) Dvě takové rýpací šifry po sobě a takhle po ránu… Postup nám byl docela jasný, ale taky nám bylo jasné, že už to nestihneme :( Body na řešení už nezbyly (ach ta osmička), a tak jsme zkusili aspoň nápovědu. Byla celkem užitečná, ale čas už nám téměř vypršel (ach ta desítka), a tak jsme si šli do klubovny poslechnout, jak to všechno dopadlo a jak to mělo být.

Co se nám líbilo:

• šifry 6, 9 (asi nejvíc), 11
• trasa hry (akorátní náročnost)
• nakonec docela i počasí :)

Co se nám nelíbilo:

• šifra 13
• umístění šifry 10
• že o dokončení nebo nedokončení hry mohla rozhodnout náhoda (body z piškvorek) – myslíme si, že tyhle hry by měly být jen o schopnostech týmů

Reportáž sepsala Helca, cenzuru provedl Angwin.

Bedna 2006

2006-05-22T11:45:00.000-07:00

Bednu 2006 máme za sebou. Tentokrát to už málem vyšlo :o) Bohužel jenom málem, ale jsme rádi, že to dopadlo aspoň takhle. Snad příště bude zase líp… ;o)

Těžko říct, čemu přesně vděčit za to, že letošní Bednu jsme si (snad) všichni užili naprosto luxusně :o) Byl tu obměněný tým, o něco pečlivější příprava – a tedy méně stresů do začátku, a potom samozřejmě celá nová Bedna s novými šiframi a nápady a to všechno dohromady vytvořilo konstelaci tak perfektní, že budeme mít dlouho a v dobrém na co vzpomínat.
Poté, co se nám podařilo poslat do živého turnaje v HUPO správnou podmnožinu týmu, jsme svá předepsaná 2 vítězství proměnili za otazník s číslíčky. Ten nás zakrátko poslal hned vedle na Emauzy, kde jsme 25 bratrů prohnali labyrintem dle návodu a už jsme si to štrádovali ke graffiti, kde nás čekal Rok na vsi. Když jsme si kromě počtů slok, slov, písmenek atd. konečně všimli taky významu básničky, nenechalo nás nic na pochybách. Kalendář jsme si ovšem zase nevzali (příště už fakt musíme!), a tak jsme se jali vyprošovat si ho v místní putyce. No, dívali se na nás divně a napřed nás odkázali na trhací (skoro v polovině roku…) nástěnný kalendář se spoře oděnými slečnami, ale pak jsme číšníka přeci jen přesvědčili, aby nás nechal nahlédnout do krásného plánovacího kalendáříku, kde už jsme měli všechno jak na dlani. Stačilo podtrhat a přečíst, zkorigovat chyby způsobené mezerami v základním vzdělání (počítání do 10) a šlo se dál. Doplňovačka do řad slov byla (asi jako pro drtivou většinu týmů) otázkou pár minut. Zato obrázky od sv. Tomáše nás trochu potrápily. Martin se vehementně toužil rozběhnout do ulice Vodní, což posléze obětavě provedl (jakožto individuální akci), zatímco my ostatní jsme se – vyhoštěni jeptiškou z předkostelní zahrádky – přesunuli do počítačového labu naší školy na Malostranském Náměstí. To už jsme měli naštěstí rozpracovanou správnou myšlenku, a tak jsme lab za chvilku zas opustili a vydali se (i s vráceným Martinem:o)) ke Hladové zdi. Nejsem si zcela jistá, jestli volba nejkratší cesty (= přímo vzhůru) byla ta nejrozumnější… Ale vyškrábali jsme se tam a po hloubkové analýze počtů čísel, jejich součtů a všech možných kongruencí nás nakonec napadly i hodiny :o) Portheimku v mapě ne a ne vykoukat, a tak napomohli rodiče u googlu. Naštěstí je to blízko, jenom jsme se špatně koukali… Konečně jsme se jednou taky svezli kousek tramvají (když už si Marek koupil tu celodenní jízdenku), abychom v koutku u schodiště našli – náš starý známý otazník :o) A bylo jasno. Algebrogram posbíraný postupně cestou naštěstí nebyl moc těžký, ale to co z toho vylezlo… Je tam 8 písmen, docela rozumných, mohlo by to být něco smysluplného. Třeba olej, vole, je to val, zlo, taje, lov, jet, … no je toho hodně a navíc vždycky něco přebývá. Panečku, 8!, to je nějakých 40320 možností. Co teď? Najednou Standa vykřikl: „Zavolejte!“ Cože? Chvilku trvalo, než nám to došlo… No jasně! To je ono. Stačí seřadit číslice – a zavolat :o) BednaLinka byla teda báječná. Poslala nás k průchodu do Jeleního příkopu, který jsme po trochu delší době (…) našli a hbitě odeslali svou první BINFO smsku. No nazdar, první (a slavný) tým už tu byl před 2 hodinami a pořád tu sedí. Přišlo krátké zaváhání – vezmeme nápovědu hned? Nakonec to neprošlo. Třeba nás něco osvítí :oD Čekali jsme tedy na osvícení a během toho vymysleli celou fůru teorií, ale když jsme neviděli nikoho odcházet, rozhodli jsme se docela brzo zavolat o help. Dobře jsme udělali… I kdybychom z toho nějak vysekali text ROCH, nejsem si jistá, kde a jak bychom ho v okruhu 2km hledali. U kostela sv. Rocha to byla rychlovka. Stačilo mít s sebou informatika, který místo jedné trojité čárky vidí 3 čárky a mezi nimi 0 písmen :o) Hřiště na Ladronce nás ale trochu zklamalo. Ladronka je totiž celý park a v něm je na mapě (i ve skutečnosti) velké fotbalové hřiště… Že máme přitom hledat nějaké průlezky u stejnojmenného domečku, to jsme objevili až s aspoň půlhodinovým zpožděním :o( I tak nás ale velmi potěšila BINFO SMS oznamující, že jsme tu druzí ;o) Ani šestá šifra nás nedokázala zdržet na dlouho, a tak jsme kolem druhé třetí hodiny ranní mířili k sedmičce, nevědouc ještě, co nás tam čeká (jinak bychom se těšili o něco míň). Lesní obíhačka byla dosti zdlouhavá, a to i přesto, že jsme se zbytečně zdržovali jenom trochu. Polohu dalšího stanoviště se nám navíc nepodařilo identifikovat 100% jednoznačně, a tak jsme se vydali hledat po kolejích směrem na východ. Poslední rozumná možnost naštěstí vyšla. :o) S osmičkou v ruce jsme se už za plného slunečního svitu usadili na kraji cesty a jali se přemýšlet. Tady jsme měli fakt štěstí, protože ten správný nápad z celé (nejspíš nekonečné) řady všech možných přišel hodně rychle, a tak jsme dlouhé hodiny tápající týmy kolem sebe zase opustili. (Navíc jsme měli štěstí, že v jedné naší mapě byla vyznačená socha rodiny, jinak bych tomu řešení snad ani nevěřila…) Do třetice všeho dobrého jsme tady měli štěstí ještě na autobus, který nás popovezl směrem ke Klamovce. Tam jsme vytáhli zpoza sochy labyrint, který nám na první pohled neříkal vůbec nic :o( Zkusili jsme do něho vypustit abecedu, ale bezvýsledně. Pak jsme v tom začali hledat nějakou grafiku, a už to bylo :o) Popis místa PARKMRAZOVKA byl ale podle mě vyloženě podraz, protože ten park je pěkně velký a navíc ve stráni a hledat v něm nějaký papírek.. Uf! Když už člověk uviděl tu 17stěnnou prolézačku, tak to bylo nasnadě, ale než jsme na ni narazili, ztratili jsme zas pár desítek minut. A pak přišla osudová chyba: zadání jsme si odnesli (jak btw. velí pravidla hry…) :o( Takže ať jsme zkusili cokoli, z nákresu v Bednářských listech nebyla šance něco vykřesat. A tak jsme od desáté ráno seděli na sluníčku, zkoušeli s tím úplně všechno, a když už bylo akorát na čase, tak jsme se sbalili a jeli na Vyšehrad. Chyběl kousek… Tak možná příště :o)

Matrix 2006

2006-04-10T11:45:00.000-07:00

Ačkoli náš původní plán byl vyrazit na hru v plném počtu, nakonec jsme šli jen 4. Tedy aspoň pro začátek
Martin se uvolil jet na Hradčany pro dáreček a my ostatní jsme se mohli těšit na kino. Po pár docela povedených veselých záběrech se na plátně začaly objevovat některé pasáže z filmu (kterého asi :o)) a přes ně problikávala písmenka – ani malá, ani velká, zelená, v černém rámečku a každé na jiném místě plátna. Standa říkal, že bude určitě záviset na jejich poloze, ale speciálně mně to přišlo tak praštěné, že mě nepřesvědčil, abych se tou myšlenkou zabývala. No, škoda Skutečně hluboký obdiv (aspoň můj) patří týmům, které během pár minut odcházely z kina. Nechápu, jak se jim podařilo ty písmenka poskládat tak, že z toho něco přečetli – vždyť jich bylo strašně moc! :o) Počkali jsme si tedy na závěrečnou sekci promítání pro ty nejméně chápavé a pak jsme se všichni i s Martinem sešli před kinem. Nic nám už nebránilo vyrazit do Stromovky na velké obíhání agentů.

Tady se nám díky tomu, že jsme záhy našli spřáteleného agenta i ztracený mobil, podařilo aspoň na krátkou dobu stáhnout časovou ztrátu na vedoucí týmy. S fialovou stuhou kolem ruky jsme pokračovali do centra, abychom po sebrání prvních šifer založili centrálu v malostranské budově MFF UK, a to na místě nejpříhodnějším – v počítačové laboratoři :o)

Obklopeni dostatečným množstvím počítačů s rychlým internetem jsme vyhledali umístění Hanavského pavilonu, kam se pro zadání vydal Standa, a záhy prostřednictvím ICQ zkontaktovali maďarského spolubydlícího z koleje, který nám během 3 minut dodal popis umístění další šifry :o) Mám pocit, že známý maďarské národnosti se stal pro týmy nečekanou a skutečně velkou výhodou
Zbytek večera až do půlnoci jsem trávila na tomto místě, mezi otevřenou SMS bránou na jednom počítači, www.google.com na druhém, zapnutým mobilem a spoustou papírů s šiframi všude kolem. Kluci průběžně odbíhali pro zadání a nápovědy a v době mezi tím se ujímali luštění. Když mi přišla SMSkou nápověda ke zvířátkům, málem jsem spadla ze židle – kač kač kač, béé béé, vrkú vrkú atd. byl můj asi druhý nápad v pořadí, ale přišel mi tak úsměvný, že mě ani nenapadlo ho v praxi ověřit
Po obdržení nápovědy k šifře XYZ Standa znovuvynalezl římská čísla, takže šifru úspěšně rozluštil, ale to, že to byla přímo římská čísla, jsme se dověděli až o dva dny později :o)
Mezitím se Laďa vydal na Čertovku, kde se naneštěstí nechal zmást šifrou z konkurenční hry, která nás přiměla vyhledat na netu rok a místo prvního vydání Bible v italštině (dalo to překvapivě zabrat), ovšem dál nás tato cesta nezavedla – a po telefonátu organizátorům bylo jasno, že bude třebat hledat ještě o kousek vedle…

Největší zásek pro nás ovšem znamenalo „člobrdo“. Začátek vycházel pěkně, ale záhy se to začalo hrozně kazit. Tak jsme vyzkoušeli asi padesát různých teorií a verzí, ale na nápad s vyškrtáváním nás přivedla až nápověda… A to už bylo asi 5 hodin ráno, seděli jsme promrzlí na schodech chrámu Sv. Mikuláše a čekali, jestli umřeme nebo na něco přijdeme. Tahle časová ztráta už byla nevykompenzovatelná, nicméně přišli jsme, abychom si zahráli, a proto jsme s informacemi zachycenými ze dvou malostranských serverů vyrazili na Veletržní k třetímu. Na rušné ulici ve stoje na štaflích se text zachycoval o něco obtížněji, nicméně se to brzy podařilo a my mohli poodejít do klidné Stromovky dát si to všechno dohromady.
Bohužel na Laďu přišla jakási ranní nevolnost (kdoví, čím to bylo ;o)), která ho posléze přinutila hru zabalit a odjet se léčit na kolej. Takže na Petřín (což se nám naštěstí povedlo rozluštit snadno a rychle) jsme odjížděli v počtu 3 hráčů, což už není zrovna ideál…

Telefonní hovory se podařilo oba uskutečnit hladce, takže nám nic nebránilo v přechodu do druhého levelu. Jenže na Branickém nádraží jsme se octli asi v 10h ráno – a v té době už mnoho času do konce nezbývalo. V rámci možností jsme si ale užili docela dost – podařilo se nám rozluštit šifry vedoucí na rotoped a k rybníku (na plný papír písmenek jsme ovšem místo rychlé 3-D metody použili o něco pomalejší, zato však jistější metodu začerňovací :o)), takže jsme hru mohli zakončit spanilou jízdou na vodních lyžích a No, fotky hovoří za vše ;o)

P.S. Díky moc orgům za všechno, jen ta chyba ve výtisku člověče nás přivedla napár dalších scestných myšlenek, ale stejně by nás to nezachránilo. Užili jsme si, co jsme mohli. Jenom je mi líto, že jsme si nezkusili lanový žebřík…

Helča