Bedna 2007

Šifra 1

Na Bednu 2007 jsme vyrazili pouze ve čtyřech, zatímco se Martin doma léčil. Vybaveni tužkou, papírem, triedrem a nekonečnou zásobou toustů jsme dorazili na kopec Parukářka, abychom si tady s ostatními týmy mohli hodnou chvíli vyměňovat kostičky, které vypadaly všechny skoro stejně, ale my jsme museli vyzískat sedm navzájem různých. Nakonec jsme se smířili s pěti navzájem různými a vírou, že už jsme si správně odvodili, jak vypadá ten zbytek… No uvidíme.

Šifra 2c

Začátek velkého kruhu šifer číslo 2 jsme trefili napoprvé, to bylo dobré znamení i pro naši víru ve správný odhad kostek :-) Tady jsme dostali tabulku 5x5 vyplněnou různými geometrickými tvary. Frantův postřeh, že jsou všechny osově symetrické, nám v podstatě poskytl řešení – otočit papírek a přečíst jenom horní půlky těch symbolů: NAMJIRIHOZLOBKOVICUZSKOLY.

Šifra 2d

Šifra, na které snad téměř všechny týmy zůstaly sedět až do příchodu SMS-nápovědy. Tři trojúhelníky složené z malých trojúhelníčků s písmenky různých typů, u každého z nich nápověda ukazující na písmenka velká, resp. tučná, resp. s patkou. Tak jsme je začernili, a nic. Pak jsme zkusili všechno možné, a zas nic. Naštěstí nápověda na sebe nenechala čekat moc dlouho, a tak se šlo dál.

Šifra 2e

U kostela na náměstí Sv. Čecha jsme pobyli jen velmi krátce. Princip byl jednoduchý, a tak jsme záhy vyslali svého rychloběžce do Havlíčkových sadů s tím, že mu pošleme upřesnění, jakmile ho budeme mít. Pak jsme se vydali za ním, dokonce jsme se svezli jednu zastávku autobusem (ale moc nám to stejně nepomohlo ;)).

Šifra 2a

Když jsme dorazili na místo, už tu seděl Franta se zadáním. To se nám na první pohled moc nelíbilo, jakýsi test se čtyřmi otázkami a ke každé čtyři možnosti, celé divné. Naštěstí se to dalo vyřešit rychleji, než jsme čekali, po odfiltrování těch opravdu divných věcí nám vyšlo, že máme jít ke kapli ve čtverci M18 na mapě. (Jak jsme zjistili později, náš postup se dost lišil od oficiálního řešení, ale Franta to z toho zkrátka nějak vymlátil:-)) Tak jsme zas vyslali svého běžce napřed, jenže ouha, zanedlouho volal, že je na místě, ale šifru nemá, nikoho tam nevidí, zkrátka je podle všeho asi špatně… Tak znova pohled na šifru, do mapy – a ovšem, stačilo se pořádně podívat, abychom si všimli, že to, k čemu náš nešťastník utíkal, není žádná kaple, nýbrž kostel, a kaple že je o kus vedle. Co se dalo dělat, otočili jsme se čelem vzad a šli, tentokrát už na to správné místo.

Tady na nás čekala další rychlovka, sice se nám ji nepodařilo rozluštit úplně, ale k nalezení následujícího stanoviště to stačilo. Jednalo se o text, jehož některá slova mají své ustálené jednopísmenné zkratky, resp. značky. Z nich se potom dalo poskládat řešení. Docela nás překvapilo, že poměrně dost týmů tu čekalo na SMS nápovědu. Do Reigerových sadů jsme se přivezli tramvají (tedy kromě rychloběžce, který už dřív utíkal na místo po svých, žel nevěděl, kde přesně zprávu hledat a ten park je veliký…) a zprávu našli už celkem rychle. Do každého z řady polosmysluplných slov bylo potřeba doplnit jedno písmenko tak, aby se slovo stalo zcela smysluplným, a pak bylo potřeba si všimnout, že všechna ta písmenka, co jsme doplnili, jsou s diakritikou. Hned jsme volali Martinovi, ať nám nadiktuje, jak vypadá první řádek klávesnice u počítače (my se na ni přece nikdo nedíváme, když píšeme;)), a z každého slova jsme pak vybrali příslušné písmenko podle čísla z klávesnice. Vyšlo nám VITKOVVLAJKA – no to bylo radosti, hlavně Franta se nemohl dočkat, jak si ten kopec vyběhne…

Šifra 3

Zrovna když jsme se chystali zahájit výstup na Vítkov, přišla nám od Franty ta nejmilostivější zpráva, jaká v tu chvíli mohla přijít – zacyklili jsme se v kruhu, budeme řešit trojku a nahoru nemusíme:-) Tak jsme se sešli na úpatí Vítkova před vojenským muzeem a pustili se do přičítání a odečítání písmenek v napjatém očekávání, jestli z toho něco vyleze nebo ne. Byla to dosti pracná šifra a navíc nás zdržovaly časté chyby, které jsme napáchali, ale kterým se podle nás snad ani nedalo vzhledem k podobě šifry vyhnout. Nakonec jsme vyluštili, že máme sledovat Bedna TV na Žižkovském vysílači, a to znamenalo jediné – přece jenom budeme muset všichni nahoru, někteří už podruhé… Řekli jsme ‚Urrrráááá‘ a šli jsme. Na Vítkově naštěstí nebyl problém obsadit místo s pěkným výhledem na Bedna TV, a tak jsme mohli hned začít sledovat její vysílání – jedno písmenko (resp. číslice) za druhým. Odhalit systém kódování nám mnoho času nezabralo, a tak jsme záhy vybudovali teorii získání zbytku textu 3. šifry: Bedna TV vysílá každých 5 minut název jiných dvou ulic v okolí Žižkovského vysílače, během těchto 5 minut se něco významného odehrává na křižovatce těchto ulic a my musíme stihnout tam v té době být. A tak jsme seslali dolů dokonce dva rychlé běžce, zatímco druhá polovina týmu se na Vítkově snažila co nejrychleji určit inkriminované místo a běžce tam pak telefonicky nasměrovat. První asi 4 pokusy nevyšly – běžci byli moc daleko a neměli šanci to stihnout do konce pětiminutovky. Až v příštím kole jsme měli štestí, Standa se zrovna nacházel jen něco kolem 500 metrů od nové křižovatky, a tak hbitě vyběhl, jenže na místě stejně nic neviděl. Protože ale tentokrát bylo jisté, že čas ještě nevypršel, porozhlédl se důkladněji a na jedné dopravní značce mezi spoustou inzerátů a dalších papírků objevil zásobu deseti (stejných) kódů s logem Bedny. Tak takhle tedy… Kód nám poslal SMSkou a my jsme ho (a posléze samozřejmě i Frantu) mohli vzápětí nasměrovat na severní konec tunelu vedoucího skrz Vítkov. Standa pak měl cestu přes jedno nestihnuté místo a docela se pobavil, když viděl, že z deseti kódů tu nechybí ani jeden… Asi bylo více týmů, které systém pochopily stejně jako my:-)

Šifra 4

Když jsme Laďa a já, každý se dvěma batůžky ;), dorazili na severní konec Vítkovského tunelu, naši běžci už třímali v rukou zadání čtvrté šifry – náčrtek nějakého mechanizmu, který semílá písmenka a na druhé straně z něj padají zase jiná, a když do něj vpustíme umístění dalšího stanoviště, dostaneme SALVYLCYNHDY… Laďa po chvíli přišel na princip, Franta šifru dořešil a šli jsme na Rohanský ostrov, který ve skutečnosti vůbec není ostrov, a takhle těsně před rozbřeskem to tam vypadalo tak strašidelně, až jsem se bála, kdy nás tam někdo rohne;)

Šifra 5

Dlouhá řada písmenek, která místy dávají smysl a místy zase vůbec, nám vydržela chvíli odolávat, než jsme si všimli, že třeba písmenko A je jednou nahrazeno písmenkem L a hned příště je to zase A a tak podobně a navíc se tam vyskytuje nápadně mnoho písmenek ze začátku abecedy. Jednalo se tedy o to, přepsat si písmenka do čísel (podle pořadí v abecedě) a číslice potom přeskupit tak, aby po vrácení na písmenka vznikl smysluplný text. To už šlo snadno, a tak jsme se – již za denního světla – mohli vydat do Thomayerových sadů v Libni k ceduli číslo 15.

Šifra 6

Evidentně dvě disjunktní morseovkové šifry, z nichž každá nám měla prozradit název jedné pražské ulice. V těchto ulicích jsme podle pokynů měli najít (naštěstí stačilo v mapě:-)) sakrální stavby a doplnit tyto dva body na rovnostranný trojúhelník, do jehož třetího vrcholu jsme se měli vydat. Druhá šifra nám podlehla okamžitě, avšak první bohužel odolala, a to přesto, že byla ve skutečnosti možná jednodušší než ta druhá. Mezitím jsme zkusili vyslat svého rychloběžce na několik míst, protože jsme (nesprávně) předpokládali, že řešením bude taky sakrální stavba, a takových rovnostranných trojúhelníků (jeden vrchol jsme znali) není zas tak moc. Nakonec nám ale nezbylo, než si počkat na naši druhou SMS nápovědu; aspoň jsme se mezitím trochu prospali ;)

Šifra 7

Projít na následující šifru tak těsně kolem vlastních kolejí, na kterých máme vlastní pokoj s vlastní postelí, to byla sama o sobě taková malá zkouška vytrvalosti a motivace :-) Pod tramvajovým mostem jsme si pak vyzvedli zadání sedmého úkolu, který jsme zvládli poměrně snadno, přestože jsme ze zadání ani nevytěžili všechny dostupné informace. Jednalo se o jakousi mapku s vrstevnicemi, v níž byla načrtnutá trasa, kterou jsme ‚prošli‘ a za každou překonanou vrstevnici zvýšili, resp. snížili písmenko o 1. V každé ‚zastávce‘ jsme pak aktuální písmenko zapsali. Řešením byl nedaleký Císařský ostrov, konkrétně památný dub na jeho jižní straně. Cestu dobře známe, a tak jsme se mohli hbitě přesunout ;)

Šifra 8

Pod dubem jsme si vyzvedli papír s několika nekonvexními geometrickými tvary pokreslenými různými čtverečky, tečkami, kolečky apod. a jedním velkým nepokresleným tvarem, do kterého se ty menší evidentně měly naskládat. To jsme udělali a z jednoho druhu čtverečků se nám podařilo přečíst MLYN. Mrkli jsme do mapy a zjistili, že nedaleko se nachází Císařský mlýn, takže to určitě bude ono. Zvolili jsme cestu skrz voňavou čističku a kolem Ekotechnického muzea, za rohem jsme ještě potkali nějaké filmaře a pak už jsme byli skoro u mlýna.

Šifra 9

Jenže ouha, pojem ‚mlýn‘ se ukázal jako dosti široký a my jsme neměli žádné upřesnění. Proto nám hledání docela trvalo, ale okolo posedávající a pobíhající týmy nás svou přítomností ujišťovaly, že jsme správně. Nakonec Franta ze zoufalství vlezl až pod lávku a našel tam šifru :-) Až po hře jsme zjistili, jaké jsme měli štěstí, protože na předchozí šifře se dílky do zadaného tvaru měly poskládat postupně několika různými způsoby a z každého se dalo přečíst něco jiného, dohromady to dalo přesné místo… No, to nás nenapadlo ;) S devátým úkolem jsme si opravdu pohráli, výsledkem bylo (kromě správného řešení :-)) téměř umělecké dílo – papír plný barevných nedodělaných n-úhelníků mezi na první pohled nesouvislými slovy. Pozitivní bylo, že ačkoli jsme tu strávili dlouhou dobu, naše úsilí neustále někam směřovalo a řešení se postupně rýsovalo (a to doslova:-)). Moc pěkná šifra.

Šifra 10

Cestou na desítku jsme se už pěkně pekli, a tak nás víc než samotná šifra nejprve potěšila přistavená cisterna s pitnou vodou. Trochu jsme se sice báli, že někdo z místních projeví nesouhlas s naším osvěžováním, ale kupodivu se tak nestalo :-) Najít šifru bylo i tady docela težké, přestože jsme si byli jisti, že devítku jsme vyluštili celou. Nakonec ale díky tomu Standa mimochodem objevil jednu cache, kterou jsme si tak mohli připsat na účet (www.geocaching.com) :-) Šifru jsme pak našli taky, ale stovka fotografií pražských věží a věžiček nás ani trochu nenadchla a už vůbec nás nepotěšilo zjištění, že budeme fakt muset vyřešit ty úlohy s kostičkama… Tak jsme zasedli a pustili se do toho, polovina týmu skládala kostky a druhá půlka se snažila poznat aspoň některé věže. Ty, co se nám podařilo identifikovat, jsme stejně vzápětí vyškrtli, potom co kluci vyřešili první kostičky, a tak jsem se rozhodla si schrupnout (úlohy typu tyto kostky nejsou moje silná parketa), a když jsem se probrala, zjistila jsem, že je skoro konec a nikam jsme se nepohnuli… Okolo tři čtvrtě na čtyři jsme pak odeslali svou kapitulační SMS a odebrali se k domovu. V Delvitě na Letné jsme si koupili každý jednu obrovskou zmrzlinu a shodli jsme se, že i když jsme zas nikam nedošli, tak tahle Bedna stála za to :-)

Závěr

Co se nám líbilo: šifry 5 a 9, trasa hry, počasí, kostičky (Standa), Bedna TV
Co se nám nelíbilo: kostičky (Helča)